Někdy vám reklama dá víc, než čekáte. Yogho Yogho spel z roku 1995 od holandského studia Euphoria vznikl jako propagační hra pro značku jogurtu — a přesně tak to na první pohled vypadá. Pastelové barvy, rozkošné postavičky, název, který v dospělém člověku nevzbuzuje zvláštní očekávání.

Jde o plošinovku pro MS-DOS, kde sbíráte ovoce a prokousáváte se úrovněmi plnými nepřátel. Zasazení je takové obecně dětsky pestré — nic temného, nic ambiciózního. Prostě svět, kde jogurtová reklama dává herní smysl.
A teď ta věc, která mě v devadesátkách překvapila: hra se hraje slušně. Pohyb je svižný, úrovně jsou navržené s rozumem a sbírání rozházených bonusů po mapě má tu základní návykovost, která dobrý platformer odlišuje od šuntu. Ovládání reaguje, jak má. Není to titul, u kterého byste proklínali klávesnici. Propagační původ paradoxně neznamená odbytý produkt — Euphoria odvedla solidní řemeslo a neodbylo se to na hratelnosti. Těžké to není, ale ani trapně jednoduché.

Co zestárlo méně slavně, je délka a hloubka. Prošli jste hrou, viděli jste ji. Žádný příběh, žádná překvapení v druhé polovině, žádná mechanika, která by přišla pozdě a otočila zažité postupy. Je to lineární svezení, které trvá, dokud trvá, a pak skončí. V roce 1995 to nevadilo — podobných her byl plný každý sharewarový disk. Dnes to prostě víte dopředu.

Yogho Yogho spel je ideální na jedno odpolední sezení pro každého, kdo má rád rané devadesátkové plošinovky bez moderních komplikací. Historicky je zajímavý jako příklad, že reklamní hra nemusí být automaticky odpad — někdy dostanete funkční produkt, který splní víc, než slibuje obal. V prohlížeči si ho zahrajete za dvacet minut a nebudete litovat. Ani se nepřejíte.