Yes Prime Minister

Britskou seriálovou komedii Yes Minister a Yes Prime Minister jsem poprvé viděl pozdě v noci na ČT, někdy v polovině devadesátek. Jim Hacker jako věčně zmítaný premiér a Sir Humphrey Appleby jako ztělesnění státní mašinerie, která se nikdy nehne z místa — to byl humor tak suchý, že bys mohl z obrazovky vysát prach. Když v roce 1988 Oxford Digital Enterprises vydala hru se stejným názvem, bylo logické se zeptat, jestli dokáže ten stejný tón přenést na monitor 386.

Yes Prime Minister je politická textová simulace. Hraješ za Jima Hackera v Downing Street 10 a čelíš sérii politických krizí, kabinetních rozhodnic a mediálních pastí. Cíl je prostý: udržet se u moci, neudělat fatální chybu a projít volebním cyklem živý — tedy politicky živý, což je v Británii té doby vlastně totéž. Zasazení vychází přímo ze seriálu, takže postavy, atmosféra i způsob uvažování jsou rozeznatelné okamžitě.

Hraje se převážně přes textová menu a situační volby. Žádná akce, žádné reflexy — je to o rozhodování pod tlakem a o čtení kontextu. Hra ti předloží scénář, ty vybereš reakci a sleduješ, jak se důsledky šíří kabinetem dál. Mechanika je překvapivě komplexní na to, jak skromně vypadá: špatné rozhodnutí v jedné kauze se může projevit až o několik tahů později jako politický kolaps. Sir Humphrey ti samozřejmě radí — ale jeho rady je vždy třeba číst pozpátku. To je ostatně vtip celého seriálu.

Co hra tehdy uměla výjimečně dobře, je kopírovat tón předlohy. Dialogy jsou napsané s citem, byrokracie působí skutečně neproniknutelně a humor není přilepený jako nálepka, ale vyrůstá ze situací. Problém je, že v roce 2025 stojí před vámi jazyková bariéra — hra je celá v angličtině a předpokládá, že znáte britský politický kontext konce osmdesátek. Kdo seriál neviděl a politiku Thatcherovy éry nestudoval, ocitne se v textu jako turista bez mapy. Grafika prakticky neexistuje, zvuk taky ne. Zábava je čistě intelektuální.

Dnes je Yes Prime Minister kuriozitou pro dva typy lidí: fanoušky seriálu, kteří chtějí vidět, jak někdo v osmdesátkách zvládl interaktivní satirický kabaret, a příznivce rané textové adventury a politických simulátorů jako žánru. V prohlížeči ji dohraješ za odpoledne — nebo za hodinu, pokud neuděláš dost špatných rozhodnutí. Čemuž se, přiznám, těžko vyhnout. Jim Hacker ve mně zřejmě tkví hlouběji, než jsem čekal.