Xixit

Rok 1995, pozdní večer, rodiče spí a já sedím před monitorem s tím charakteristickým bzukotem trubicového obrazu. Na disku mám tucet her, ale právě tahle mi vzala hodinu života, aniž bych si to stihl uvědomit.

Xixit je puzzlová akční hra od Optik Software, která staví na základech, jež Tetris vytesal do kamene v roce 1984 — padající bloky, omezenej prostor, časový tlak. Jenže někde na cestě od Alexeje Pajitnova k tomuhle malému projektu se věci zajímavě zkomplikovaly. Xixit nepracuje jen s tvarováním a skládáním, ale přidává mechaniku řetězových reakcí, kdy správně umístěné bloky spouštějí sérii automatických odstraňování. Jedna akce, pět důsledků. Tohle je moment, kvůli kterému se u podobných her zůstávalo.

Ovládání je přesně tak jednoduché, jak od DOSové hry z poloviny devadesátek čekáte — klávesnice, žádné rozmýšlení nad mapováním tlačítek. Obtížnost ale stoupá dost rychle a hra vás brzy donutí přemýšlet dopředu, ne jen reagovat. Jenže tady je háček: jakmile jednou pochopíte, jak řetězce fungují, začnete hrát jinak. Přestanete hasit požáry a začnete je zakládat záměrně. To je ten moment, kdy vás hra má.

Co Xixit v roce 1995 odlišovalo, byl právě ten pocit, že Tetris není jen o přežití, ale o systému. O tom, že chaos na obrazovce jde proměnit v kaskádu čistoty jediným tahem. Dnes to zní jako popis třetiny mobilních puzzlovek, ale tehdy to byl svěží vzduch. Graficky je hra skromná, zvukově taky — Sound Blaster odvedl, co mohl, víc nečekejte. Co zestárlo nejhůř, je absence jakéhokoli progrese systému nebo odměňování, na které jsme dnes zvyklí. Hra vás prostě nechá hrát, a když skončíte, skončíte.

Dnes Xixit sedne každému, kdo má rád čisté puzzlové mechaniky bez příběhového obalu a live service nesmyslů. Pokud jste vyrůstali s Tetrisem nebo Columns a zajímá vás, kam tenhle žánr mohl jít v rukou menšího studia s nápadem, je to půlhodinka dobře strávená. V prohlížeči se spustí bez problémů, DOSBox udělá svou práci. Jen počítejte s tím, že ta půlhodinka se může nepozorovaně protáhnout.