Where in Americas Past is Carmen Sandiego

Rok 1991, čtvrtek odpoledne, a já sedím u monitoru s tabulkou historických dat vytištěnou na tiskárně jehličkáku. Abych chytil zloděje. V počítačové hře. Rodiče to považovali za vzdělávání, já to považoval za detektivku — a pravdu jsme měli oba.

Where in America's Past is Carmen Sandiego je součástí slavné série od Brøderbundu, která v osmdesátých a devadesátých letech přesvědčila tisíce dětí, že zeměpis a historie jsou vlastně cool. Tentokrát je terčem americká historie — místo kontinentů cestujete časem napříč dějinami Spojených států. Carminin gang krade historicky významné předměty a věci, vaším úkolem je vypátrat pachatele, sestavit profil a přivést ho před soud.

Hratelnost funguje na osvědčeném principu série: sbíráte stopy, vytváříte portrét podezřelého podle popisů svědků a vydáváte zatykač ve správný moment. Příliš brzy a soud vás pošle domů, příliš pozdě a zloděj zmizí. Hra vás netlačí silou — tlačí vás tím, že nevíte. A to je mnohem horší. Ovládání je myší, prostředí zobrazené statickými obrázky, tempo pomalé, jak bylo tehdy zvykem. Kdo čekal akci, byl na špatné adrese.

Co tuhle část série odlišuje od ostatních, je právě ten historický rozměr. Nestačí vědět, kde leží nějaké město — musíte vědět, kdy se co stalo, jaká éra odpovídá jaké stopě. Hra tak funguje jako nenápadná výuka americké historie, a to lépe než leckterá učebnice, protože motivace je jasná: chci toho chlapa chytit. Vzdělávací obsah tu není omluva, je to motor celé věci. Tehdy to bylo výjimečné, dnes je to skoro dojemné.

Co zestárlo méně elegantně, je tempo a absence jakékoli zpětné vazby pro hráče, který americké dějiny nezná ani z doslechu. Evropské dítě devadesátých let tápalo. Hodně. Hra předpokládá jistou základní znalost kontextu, bez které se stopy mění v náhodné hádání. Grafika je dobová a nijak oslnivá ani na tehdejší poměry — funkční, ne víc.

Dnes si ji zahraje nejlépe ten, kdo má vztah k sérii Carmen Sandiego nebo prostě chce okusit, jak vypadala vzdělávací hra v době, kdy ještě věřila, že hráče lze přimět přemýšlet. V prohlížeči přes emulátor běží bez problémů a hodina s ní je příjemný výlet do éry, kdy místo wikipedie byl na stole slovník a zápisník. To zatykač sám nevyplní.