Uncharted Waters

Rok 1990, já jsem seděl u 386 a snažil se přijít na to, proč mi loď trvale dochází jídlo a posádka začíná reptát někde u afrického pobřeží. Uncharted Waters od KOEI mě tehdy naučilo víc o oceánské navigaci než zeměpis na základní škole — a to je zároveň kompliment i varování.

Jde o námořní simulátor zasazený do éry velkých objevitelských plaveb, do Lisabonu patnáctého století. Hrajete za mladého šlechtice, jehož rodina ztratila slávu i majetek, a váš otec — inspirován tehdejším zápalem pro nové obchodní cesty — vyráží vstříc neznámým vodám. Nevrátí se. Zbytek je na vás. Obnovit čest rodu, objevit nové přístavy, vydělat dost peněz na lepší loď a možná přijít na to, co se otci stalo.

KOEI tehdy mělo zvláštní zálibu v hrách, které vás učí trpělivosti dřív než cokoliv jiného. Uncharted Waters není výjimka. Obchodujete mezi přístavy, najmete posádku, řídíte zásoby, plavíte se s ohledem na vítr a oceánské proudy. Ovládání je poměrně přístupné na to, kolik proměnných hra sleduje zároveň — ale zároveň chvíli trvá, než pochopíte, že ignorovat zásoby vody nebo náladu posádky je rychlá cesta ke game overu uprostřed Atlantiku. Souboje s pirátskými loděmi jsou jednoduché, ale jejich jednoduchost jim nikterak neubírá na napětí ve chvíli, kdy máte polorozpadlou brigu a minimum střelného prachu.

Co Uncharted Waters tehdy přinášelo, byl pocit skutečného světa, který existuje dál, i když zrovna sedíte v přístavu. Jiní kapitáni plují, ceny zboží se mění, přístavy mají vlastní nálady. Na poměry roku 1990 šlo o pozoruhodně živý systém. Dnes hra samozřejmě zestárla — grafika je skromná i na dobové standardy, tempo je pomalé a místy repetitivní, a pokud nejste ochotni přijmout určitou míru klikání do menu bez okamžité odměny, rychle vás to omrzí. Ale kdo tu trpělivost má, najde uvnitř překvapivě funkční smyčku průzkum-obchod-upgrade.

Dnes Uncharted Waters sedne lidem, kteří mají rádi hry s otevřenou strukturou a trochu manažerského myšlení — a kteří nezávisejí na moderním pohodlí jako jsou ukazatele úkolů nebo automatické ukládání. V prohlížeči se dá spustit přes DOSBox online emulátory a vstupní bariéra je minimální. Než ho ale pustíte, doporučuju si najít alespoň základní návod ke správě zásob. Jinak vás vaše první posádka pravděpodobně nechá zemřít žízní někde u Kanárských ostrovů — přesně jako mě tenkrát.