Time Paradox

Rok 1996, Flair Software — to jméno mi nic neříkalo ani tehdy, a to jsem sledoval každý výprodej v papírnictví u nádraží. Time Paradox mi tehdy proklouzl mezi prsty, což, jak se ukázalo, nebyla úplně tragédie.

Hra staví na klasickém lákadlu: cestování časem. Hráč se setkává s Kay, dívkou z budoucnosti, která pracuje pro jakousi tajemnou radu dohlížející na správné fungování časové linie. Záchrana světa skrze různé historické epochy — dinosauři, dávné civilizace, kdo ví co ještě. Na papíře to zní jako solidní základ pro point-and-click adventuru. Rok 1996 byl pro žánr stále požehnaný: LucasArts a Sierra táhly laťku vysoko a každý, kdo chtěl prodat krabici s obrázkem časového portálu, musel nějak zdůvodnit, proč si kupovat zrovna jeho hru.

Flair Software byl britský vydavatel, který se pohyboval spíš v nižším cenovém segmentu. To se na hře projevuje. Rozhraní je jednoduché, grafika funkční ale bez výraznějšího stylu, a puzzle — pokud moje vzpomínky na pozdější dohledávání informací neselhávají — nepatřily k těm, které by člověk vzpomínal s úsměvem. Časové cestování jako herní mechanismus přitom skrývá obrovský potenciál: kombinovat předměty napříč epochami, měnit minulost a sledovat důsledky. Kolik z toho Time Paradox skutečně využívá, se dnes těžko odhaduje, ale od výrobce tohoto kalibru jsem nečekal Day of the Tentacle.

Hry jako tato existovaly ve stínu velikánů a dnes jsou zajímavé hlavně jako dobový dokument. Ukazují, že adventury v polovině devadesátek vydával prakticky každý, kdo měl přístup k vývojovým nástrojům a distribuční síti. Výsledek byl velmi nerovnoměrný. Část těchto titulů má dnes kultstatus, část zmizela zaslouženě. Time Paradox někde leží uprostřed — příliš neznámý na nostalgii, příliš průměrný na znovuobjevení.

Pokud tě lákají zapomenuté kouty devadesátkových adventur a nevadí ti, že hra nemusí mít vytříbený design ani scénář, který by obstál pod světlem lampy, Time Paradox je kratší odpoledne ze zvědavosti. V prohlížeči přes DOSBox Online ho lze spustit bez instalace, bez hlídání autorunů a bez toho, aby ti CD jelo v mechanice jako vrtačka. Víc si od toho neslibuj. Ale pokud jsi typ, co chce mít v hlavě kompletní mapu žánru včetně slepých uliček — tahle ulička tě čeká.