Super Street Fighter II Turbo

Rok 1994, herna v suterénu nákupního střediska. Fronta u jednoho automatu, zatímco vedle stojí prázdná pětice ostatních. Na tom vytíženém běží Street Fighter II. Já stojím za klukem, který Kenem fláká do Blanky, a přemýšlím, jestli mám ještě doma dost na autobus. O rok později jsem totéž hrál doma, na PC, s joystickem od Logitech, který se mi pod tlakem sjížděl po stole.

Super Street Fighter II Turbo je z roku 1994 na automatech, port na MS-DOS přišel v roce 1995. Capcom tehdy vydával iterace Street Fightera II s houževnatostí, která dnešním vydavatelům sezónních průchodů nedělá ostudu. Základní Street Fighter II postupně rostl přes Champion Edition, Hyper Fighting, Super a Super Turbo — každý díl přidával postavy, balancoval mechaniky, mírně upravoval grafiku. Turbo přinesl do série Akumu obtížnost, která je skoro sadistická, a postavu Akuma — tehdy napůl skrytého bosse, o němž se šuškalo mezi spolužáky jako o státním tajemství.

PC port je funkční, ale s hvězdičkou. Ovládání na klávesnici je utrpení — šestitlačítkové bojové hry a čtyři směry na numerické klávesnici se nesnáší od přírody. S gamepadem nebo joystickem se situace zlepší, ale ani tam to není arkádová přesnost. Speciální pohyby vycházejí zhruba z poloviny pokusů, což na konzolových portech té doby nebylo výjimkou, ale tady to bolí víc, protože zbytek hry je jinak solidní. Grafika a zvuk jsou na PC port roku 1995 překvapivě slušné — znatelně pod SNES verzí, ale rozpoznatelné.

Co na hře dodnes funguje je její kostra. Patnáct postav, každá s jiným stylem hry, žádné dvě zaměnitelné. Zangief hraje jinak než Dhalsim, Guile jinak než Blanka — a to v době, kdy spousta konkurence nabízela reskinované klobbery se stejnými pohyby. Turbo mód, který celou hru zrychlil, přinesl jinou dynamiku soubojů než pomalejší Super verze. Zestárlo to, co bylo problémem i tehdy: AI protivníků umí podvádět způsobem, který není výzva, ale otravnost. M. Bison ve čtvrtém kole turnaje čte inputy způsobem, který si zaslouží vlastní folklorní příběh.

Dnes si tuhle verzi zahrajete hlavně ze zvědavosti nebo nostalgie — lepší zážitek nabídne SNES nebo Saturn port, případně pozdější HD remasterované edice. Ale pokud jste u PC verzí vyrůstali nebo chcete vidět, jak Capcom portoval své arkádové zlato na DOS, má to svůj smysl. Jako dokument doby je to zajímavé. Jako bojovka na zahrání dnes — přijde vám žrát prsty u klávesnice, a to ne metaforicky.