Super Stardust

Asteroids jsem poprvé viděl na zapůjčeném automatu někdy v polovině osmdesátek. Jednoduchý princip, nemilosrdná obtížnost a ten charakteristický zvuk laserů, který se vryl do paměti hluboko před tím, než jsem vůbec tušil, co je to Sound Blaster. Super Stardust z roku 1996 od finského studia Housemarque tohle dědictví nezapřel — a ani se o to nepokusil.

Jde o akční arkádu v přímé linii od klasických Asteroids. Hráč pilotuje loď ve vesmírném prostoru, rozstřeluje asteroidy na menší kusy a vyhýbá se vlně nepřátel, která přichází s každou další úrovní. Cíl je primitivní ve správném slova smyslu: přežij, nahromaď skóre, postup dál. Žádný příběh, žádné dialogové boxy, žádné ukazatele questů.

Co Housemarque přineslo oproti praotci žánru, je výrazně modernizovaná grafická stránka — na poměry DOSu roku 1996 solidní efekty, pestrá paleta barev a pohyblivé pozadí, které z holého vektoru udělalo alespoň trochu živý kosmos. Ovládání je klasické: rotace lodi, tah motoru, střelba. Fyzika s setrvačností je zachována, takže loď nereaguje jako tank, ale jako objekt bez tření — kdo s tím nemá zkušenost, první minuty nadává. Pak to přestane být problém a začne být zábava.

Hra nabídla také různé typy zbraní a power-upy, což byl ve srovnání s originálem posun kupředu. Právě tahle vrstva dala Super Stardust šmrnc, který z řadové klávesnice na stole dokázal udělat na půl hodiny pořádný arkádový automat. Housemarque tehdy prokázalo, že má cit pro žánr — ostatně stejné studio o více než deset let později vydalo Resogun, který je duchovním pokračovatelem přesně téhle myšlenky. Kontinuita v přístupu je vidět na první pohled.

Co zestárlo méně slavně, je opakování. Hra dělá jeden cyklus a pak ho variuje — rychleji, hustěji, agresivněji. Pro rok 1996 standardní postup, dnes to oceníte jen tehdy, pokud máte rádi čisté, meditativně-stresující záběhy na skóre. Grafika už samozřejmě není žádný zázrak, ale pohybuje se v pásmu „čitelné a funkční", což je pro tento typ hry důležitější než efekty.

Dnes Super Stardust sedne dvěma typům hráčů: těm, kdo v devadesátkách arkádové pecky milovali a chtějí si připomenout, jak vypadal čistý design bez výplně, a těm, kdo Housemarque znají ze současnosti a jsou zvědaví, kde to studio začínalo. V prohlížeči jde spustit bez instalace, bez DOSBoxu na vlastní pěst, bez hledání po starých CD. Pět minut a jste uvnitř. Přesně tak, jak to tyhle hry mají fungovat.