Rok 1988, pozdní večer, dioda na disketové mechanice bliká a z reproduktoru se ozve ten charakteristický pšouk načítání. Na monitoru se pomalu kreslí hvězdná mapa a já jsem přesvědčen, že tohle bude něco velkého. USS Enterprise, mezihvězdný prostor, Simon & Schuster na krabičce. Tohle nemůže dopadnout špatně.

Star Trek: The Rebel Universe je adventura s prvky průzkumu vesmíru, zasazená do univerza původního seriálu z šedesátých let. Hrajete za kapitána Enterprise, který se ocitá v takzvané Karanténní zóně — oblasti prostoru, kterou Federace uzavřela kvůli podezřelým vlivům na posádky tamních lodí. Věrné hvězdné lodě se tam mění v rebely, Klingoni šmejdí v pozadí a vy máte za úkol přijít věci na kloub, než se totéž stane vám.
Hra kombinuje správu posádky, komunikaci s různými frakcemi a průzkum systémů. Rozhraní je členěné do několika obrazovek, kde zadáváte příkazy, hovoříte s členy posádky a rozhodujete o taktice. Ovládání tehdy vyžadovalo trpělivost — menu se zanořují do sebe, orientace chvíli trvá a hra vám ráda nesdělí, co přesně se po vás chce. Kdo v osmaosmdesátém nečetl manuál, ten se nikam nedostal. Kdo ho četl, dostal se možná trochu dál.

Co hra měla, byl atmosférou. Texty, dialogy i celkový tón seděly na seriálovou předlohu překvapivě věrohodně — byl tu pocit, že jste opravdu na můstku Enterprise a řešíte něco, co Kirk řeší v páteční večer ve čtyři hodiny ráno. Hudba ani grafika nebyly nic převratného ani na dobové poměry, ale uměly podpořit to ticho a rozlehlost vesmíru. Dnes hra zestárla viditelně — zejména tempo a strohé rozhraní otestuje trpělivost každého, kdo není zvyklý na software té éry.

Pokud jste fanoušci původního Star Treku a retro adventury vám nejsou cizí, má tenhle kousek stále co říct. Není to nejlepší hra licencovaného sci-fi osmdesátých let, ale je to poctivý pokus udělat ze Star Treku skutečnou interaktivní záhadu, ne jen střílečku s logem. V prohlížeči si ji dnes zahrajte s manuálem po ruce a s vědomím, že jde o artefakt doby — ne o polírovaný herní zážitek. Občas to stačí.