Space Crusade

Rok 1992, Friday night, rodiče spí a já jsem v tmavém pokoji s monitorem, který svítí do obličeje jako malé slunce. Na stole papírová mapa, kostky z deskové hry a vedle toho spuštěný DOS. Space Crusade na PC bylo tehdy přesně to, co jsem potřeboval — tahová strategie, která deskovou předlohu od Games Workshop přenesla na obrazovku bez větší omluvy a se slušnou dávkou brutality.

Hra vychází ze stolní hry stejného jména, kde Space Marines z univerza Warhammer 40 000 projíždějí nepřátelská vesmírná plavidla a likvidují vše, co se hýbe. Před každou misí vybavíš svůj oddíl, přidělíš rozkazy a pak teprve vyrazíš do chodeb plných nepřátel. AI ovládá vetřelce — ve hře bylo možné hrát až ve třech hráčích, každý za vlastní oddíl Space Marines, ale na jednom počítači, střídavě u klávesnice. Hodiny zmizely jako nic.

Systém rozkazů je základ celé hry. Čím vyšší hodnost velitele, tím víc rozkazů na tah dostaneš — a to rozhoduje o tom, jestli útočíš, přesouváš se, nebo zůstáváš v krytu. Každý tah je malá taktická skládačka. Pohyb po čtvercové mapě chodeb lodě je pomalý, přehledný, a smrt přichází nečekaně rychle. Jedna špatná volba rozmístění, jeden neotevřený dveřní panel ve špatnou chvíli — a velitel leží na zemi. Hra tě za chyby trestá okamžitě a bez sentimentu.

Co dnes zestárlo špatně, je rozhraní. Přestože hra v roce 1992 vypadala přijatelně, ovládání je místy neohrabané a orientace v menu vyžaduje trochu trpělivosti člověka, který ještě pamatuje, že manuál se skutečně četl. Zvuky jsou skromné, hudba nezapomenutelná spíše negativně. Ale atmosféra úzkých palubních chodeb a napětí ze zatáčky za rohem — to funguje dodnes. Gremlin Interactive tehdy odvedl solidní práci na tom, aby deskový zážitek nebyl jen plochý přepis, ale skutečná hra.

Dnes Space Crusade sedí těm, kdo mají rádi tahové strategie s jednoduchou, ale funkční taktikou — bez přebujelých stromů technologií a desítek surovin. Je to hra, která se nevysvětluje moc dlouho a nechá tě zemřít, aby ses naučil. Pokud jsi nikdy nehrál deskovou předlohu, nevadí. Pokud jsi hrál, je to hezká připomínka toho, proč bylo devadesátkové překlápění her z krabice na monitor občas lepší, než by se čekalo.