Space 1889

Rok 1889, Mars, létající lodě poháněné podivuhodným dřevem, a Britské impérium, které sahá až ke kanálům rudé planety. Tohle nebyla hra, která by se bála velkých nápadů.

Space 1889 od Paragon Software z roku 1990 vychází ze stolní RPG hry Franka Chadwicka a staví na světě, kde se viktoriánský věk odehrál trochu jinak. Verne a Wells by poznali každý roh: Mars je obydlen starověkými civilizacemi, planeta je pokryta sítí kanálů, a takzvané liftwood — zvláštní dřevo s antigravitačními vlastnostmi — umožňuje stavět vzdušné lodě. Hráč se pohybuje v tomto světě steampunku avant la lettre, dlouho před tím, než slovo steampunk kdokoli znal.

Hratelnost je klasické izometrické RPG v duchu doby — budování postavy, party, souboje v tazích, rozhovory a průzkum. Paragon tehdy znal řemeslo; jejich hry měly strukturu. Jenže Space 1889 trpí na přechodu ze stolního systému do počítačového prostředí. Rozhraní si od hráče žádá trpělivost, které se dnes říká jinak. Soubojový systém je funkční, ale ne zvlášť elegantní, a navigace mezi lokacemi na mapě Marsu může být táhlá. Kdo si v devadesátkách zvykl na Gold Box hry od SSI, byl víceméně doma — jen v trochu drsnějším pronájmu.

Co Space 1889 nese dodnes, je atmosféra a setting. Málokterá hra té doby si dovolila takovou žánrovou původnost. Tohle nebyl další fantasy dungeon ani sci-fi vesmír s lasery. Viktoriánský Mars s koloniální politikou, třídními rozdíly a parními kanónky na obloze — to bylo něco. Hudba na Sound Blasteru dotahovala tu podivnou noční náladu, grafika byla dobová a nijak nepřekvapovala, ale svět sám dýchal. Zestárla mechanika, ne idea.

Dnes Space 1889 sedne tomu, kdo chce pocítit, jak vypadalo RPG před tím, než žánr dostaly Baldur's Gate a spol. do krve. Taky každému, kdo má slabost pro viktoriánský sci-fi a nevadí mu, že se musí probojovat přes rozhraní z doby, kdy myš byla stále ještě luxus. V prohlížeči si ji zahrajete bez instalace, což je v tomto případě skutečná úleva — nastavovat dosové konfigurace pro tohle by byl výkon sám o sobě.