Rok 1990, já mám doma 286, a kamarád ze sousední ulice přijde s disketami a tváří přesvědčeného dealera. „To je japonský." Víc nepotřeboval říct. Sorcerian od Nihon Falcom byl tehdy exotika — a přesně tak se taky hrál.

Sorcerian je akční RPG, které Falcom původně vydal v Japonsku v druhé polovině osmdesátých let a na PC západ se dostalo na přelomu dekád. Je to hra ze stejné stáje jako Ys nebo Dragon Slayer — tedy z dílny, která tenhle hybridní žánr prakticky vynalézala. Sestavíte partu dobrodružů a vydáváte se do série samostatných scénářů, z nichž každý je svým způsobem uzavřená minidobrodružství s vlastním světem, pastmi a bossem na konci.
Ovládání je boční akce s RPG výbavou — sekáte v reálném čase, skáčete přes překážky, sbíráte předměty a mezi misemi si postavy vylepšujete. Tvorba skupiny přitom není jen kosmetika, záleží na kombinaci povolání a statistik. Co ale tehdy mátlo a dnes mátne pořád, je rozhraní. Menu je vrstvené, systém výbavy neintuitivní a bez manuálu (nebo alespoň trpělivého kamaráda) si snadno připadáte jako slepý v knihovně. Hra vám věci nevysvětluje, prostě čeká, až na ně přijdete.

To, proč si Sorcerian pamatuji, není ani tak hratelnost samotná, ale ta zvláštní atmosféra japonského RPG přeloženého do DOSového světa. Grafika je barevná až přes čáru, hudba — a tady byl Falcom vždy napřed — je chytlavá způsobem, který se do hlavy dostane bez pozvání a odejde až někdy v dubnu. Každý scénář vypadá jinak, hraje se jinak, a ta modulárnost byla na tehdejší dobu pozoruhodný nápad. Zestárla ale nerovnoměrně: akce působí dnes těžkopádně a řada herních systémů vyžaduje buď nostalgii, nebo akademický zájem.

Dnes Sorcerian sedne hlavně těm, kdo znají Falcom z jiných her a chtějí pochopit, kde se to všechno zrodilo. Nebo lidem, kteří mají rádi dobu, kdy hry předpokládaly, že si přečtete manuál a nevzdáte se po první nepřehledné obrazovce. V prohlížeči přes DOSBox ji zvládnete rozjet bez větší magie — a pokud vám nevadí hodina zmatení před první hodinou zábavy, dostanete kousek historie japonského RPG v jeho westernizované podobě. To není pro každého. Ale někdo to ocenit musí.