Settlers, The

Pamatuju si ten moment, kdy jsem poprvé spustil Settlers a půl hodiny jen zíral na to, jak si moji malí panáčci nosí prkna z pily do skladu. Neklikal jsem. Jenom koukal. A bylo to fascinující.

Blue Byte vydal v roce 1994 hru, která se žánrově tváří jako budovatelská strategie, ale ve skutečnosti je to spíš simulátor logistiky s feudálním šatem. Nehrajete vojáka ani generála. Jste správce, který rozhoduje o tom, kde co postavit — a pak sleduje, jak se celý řetězec buď rozjede jako hodinky, nebo se zadrhne na maličkosti, kterou jste přehlédli.

Základem je budování produkčních řetězců. Potřebujete meče? Nejdřív iron ore, pak tavírna, pak kovář, a k tomu průběžný přísun uhlí. Každou surovinu nosí konkrétní osadník po konkrétní cestě — a pokud tu cestu ucpete jiným budovám, zboží prostě dojde pozdě nebo nedojde vůbec. Vojenský postup přes mapu závisí na tom, jak dobře jste zásobili kasernu. Není tu přímé ovládání jednotek. Posíláte vojáky do budov a čekáte, jestli jste tu budovu dost dobře nakrmili předtím.

Settlers jsou vlastně hádanka převlečená za strategii. Grafika byla na dobu vzniku příjemně roztomilá — drobné animované figurky s vlastním životem vypadaly skoro jako živé. Sound Blaster hrál lidovou melodii, která se vám po hodině hry vryla do mozku tak hluboko, že ji slyšíte dodnes. Technicky hra uměla věci, které konkurence v tom roce sotva zkoušela. Problém je, že celé dobývání nepřátelských území je pomalé a opakuje se. Jakmile rozlousknete logistiku, stane se postup mapou spíš rutinou než výzvou.

Zestárlo to smíšeně. Roztomilý vizuál drží překvapivě dobře. Tempo hry ale dnes působí jako záměrná meditace — kdo čeká akci, bude zklamaný. Kdo si dokáže sednout, vypnout notifikace a jen sledovat, jak se jeho malé impérium točí, ten si sáhne na něco, co moderní hry většinou neumějí: na čistou radost ze systému, který funguje.

V prohlížeči dnes Settlers rozjedete bez větší námahy a doporučuju to každému, kdo si pamatuje časy, kdy strategie neznamenala nutně mikro-management bitev, ale trpělivost a pořádný plán. A taky těm, kteří si říkají, proč vůbec Anno nebo Tropico jsou tak návykové — tady je odpověď z roku 1994.