old
Hitman vyrábí kodaňské studio IO Interactive na vlastním enginu Glacier a v prvním díle stojí na jednom nezvykle tvrdém pravidle: uvnitř mise se vůbec nedá uložit. Kdo se prozradí těsně před cílem, začíná celou úroveň znovu. Převleky se berou z těl, těla se musí schovat a strunu na škrcení hráč vytáhne jen tehdy, když stojí přímo za obětí.
Ta první hra je ovšem nesourodá. Vedle pečlivě stavěných úkolů v hotelu nebo restauraci v ní stojí kapitoly v džungli, kde nezbývá než střílet, a i ovládání postavy myší si dodnes nese pověst nepohodlného. Jádro nápadu se ale ukázalo hned: úroveň je hádanka o tom, kudy se dostat k cíli, aniž by si vás kdokoliv zapamatoval.
Když hra začala známkovat
Silent Assassin přidal omezený počet uložení podle obtížnosti a hlavně známku na konci mise. Nejvyšší hodnocení dostane jen ten, kdo zabil pouze cíl, nespustil poplach a nenechal po sobě stopy — a protože titulní ocenění dalo hře jméno, přestala být o zabíjení a stala se o tom, jak málo toho po člověku zůstane. Většina hráčů odtud opakuje mise dokola a hledá čistou cestu, kterou by nikdo neregistroval.
Contracts je nejtemnější díl a z velké části přepracovává úkoly z jedničky jako horečnaté vzpomínky zraněného vraha. Blood Money pak přidal pověst: svědci, důkazy a novinové zprávy se přenášejí do dalších misí a mění, jak na hrdinu okolí reaguje, k tomu se mezi zakázkami vylepšují zbraně a nejčistším řešením bývá nehoda. Poznámka k tomuhle rozcestníku: žádný z titulů tu není hratelný, jsou to katalogové profily s popisem a obrázky.