Sango Fighter

Rok 1993, repráky Sound Blasteru chrlí zvuky šermířských soubojů a na monitoru se perou postavy v dobovém čínském oblečení. Street Fighter II tenkrát válcoval herny, ale tohle bylo něco jiného — tahle hra přišla z Tchaj-wanu a nikdo o ní moc nevěděl.

Sango Fighter je bijáček zasazený do období konce dynastie Chan, tedy do doby, kterou Zápaďáci znají spíš ze strategie Romance of the Three Kingdoms od Koeie. Chaos, válčící státy, hrdinové s kopími a meči. Místo Ryu a Kena tady máte postavy inspirované čínskou historií a literaturou. Pro teenagera z Česka to bylo exotické přesně tak akorát.

Hratelnost je přímočará — klasický one-on-one fighting na pevném pozadí, výběr z několika bojovníků, každý s vlastní sadou úderů. Ovládání zvládnete i na klávesnici bez gamepadu, což byl tehdy záchranný pás pro většinu z nás. Speciální pohyby nejsou tak raketově složité jako v tehdejších arkádových kolosech, takže hra nepůsobí nepřístupně. Na druhou stranu hloubka bojového systému je odpovídající — po chvíli zjistíte, že repertoár protivníků je omezený a AI hraje dost předvídatelně. Na rok 1993 to byl solidní výkon pro malé tchajwanské studio, dnes je to znát.

Co dělalo Sango Fighter zajímavým tehdy a co ho odlišuje i teď, je právě to zasazení. Westerni bijáci měly ninjas a pouliční gangy, tohle mělo generály z čínského středověku. Grafika byla na PC standardy roku 1993 překvapivě čistá a postavy dobře animované. Hra se ke mně dostala jako shareware na disketě od spolužáka — legální cestou by ji tehdy v Čechách nikdo nesehnal. Dnes je freeware, takže svědomí máte čisté.

Komu dnes Sango Fighter sedne? Hlavně těm, kdo chtějí ochutnat, jak vypadaly PC bijáky v době, kdy konzolové porty Street Fightera byly ve hvězdách. A taky fandům čínské historie a popkultury — hra má tu správnou atmosféru wuxia příběhů, i když ji nerozvíjí do hloubky. Třicet minut u emulátoru nebo přímo v prohlížeči vás vrátí do doby, kdy disketa od kamaráda znamenala celý víkend.