Project Nomad

Rok 1993, pozdní odpoledne, za oknem listopad a já jsem půl hodiny koukal na úvodní animaci Project Nomad, protože jsem nevěřil, že z toho repráku opravdu vychází takový zvuk. Papyrus Design Group — firma jinak spojená hlavně se závodními simulátory — tehdy hodila na trh něco úplně jiného: vesmírnou akční adventuru, která se tvářila velkolepě i na poměry tehdejšího PC.

Hrajete pilota, kterého Země vyšle do hlubokého vesmíru jako jakousi pohyblivou hraniční stráž. Záhy narazíte na hrozbu v podobě Koroků — strojní rasy řízené centrálním počítačem, která se rozhodla, že lidé jsou problém hodný eliminace. Příběh je vyprávěný přes rozhovory s cizími rasami, které se postupně stavějí na stranu odporu, a celé to má ambice na svou dobu solidního sci-fi scénáře. Konkrétní zápletka se rozvíjí pomalu, ale atmosféra je hustá od první chvíle.

Hra kombinuje vesmírný combat ve třetí osobě s průzkumem planet a adventurními prvky — sbíráte informace, obchodujete, vyjednáváte. Boje jsou přímočaré, trochu arkádové, a ovládání na klávesnici dnes sedí zhruba tak pohodlně jako řízení kombajnu přes dvoupalcovou páčku. Na to si musíte zvyknout. Adventurní složka je zajímavější: rozhovory s mimozemskými rasami mají vliv na to, co dostanete a co se dozvíte, a hra vás netlačí do jediné správné cesty.

Co Project Nomad vydělal, byla vizuální úroveň. Vykreslené portréty postav, animované sekvence, digitalizovaný zvuk — v roce 1993 to na MS-DOS opravdu působilo. Stárnout se mu povedlo nerovnoměrně: grafika je historický artefakt, ale ve své době šlo o prémiový produkt. Příběhová kostra drží líp, než bych čekal, i když dialogy místy skřípou překlady a logikou. Hra je dnes spíš zapomenutá, což je trochu nespravedlivé — nebyla to nóbl trofej do sbírky, ale bavila poctivě.

Dnes ji ocení hlavně ti, kdo mají rádi vesmírné adventury s příběhem a nevadí jim, že combat vypadá jako z herny roku 1993 — protože on taky z roku 1993 je. V prohlížeči přes DOSBox ji rozjedete bez větší námahy, a prvních dvacet minut, kdy přistanete poprvé na cizí planetě a začnete chápat, co se tady vlastně děje, pořád stojí za to.