Pool of Radiance

Rok 1988, monitor oranžově svítí ve tmě dětského pokoje a já poprvé čtu slovo „Phlan". Město v troskách, obsazené nemrtvými a goblinskou verbí, a já s partou šesti dobrodruhů mám přijít na kloub, co se tam děje. Pool of Radiance od SSI nebyla první počítačová RPG, ale pro spoustu hráčů naší generace to bylo první setkání s pravidly Advanced Dungeons and Dragons na obrazovce — a to se neomývá.

SSI získalo licenci na pravidla AD&D od TSR a výsledkem byl Gold Box engine, který odteď pohání celou řadu her. Pool of Radiance stojí na začátku. Jste v město Phlan, Forgotten Realms setting, úkol je dobýt a obnovit zpustlé čtvrti od příšer — zní to jednoduše, ale za tím se skrývá vrstvení questů, průzkum dungeonu i otevřeného města a spousta rozhodnutí, která mají skutečné následky.

Hra se dělí na dva režimy. V prvním se pohybujete po městě a světě v pohledu první osoby, krok po kroku jako v dungeon crawleru. Ve druhém — a to je to podstatné — se spustí taktický souboj na izometrické mapě s tahy. Tady se AD&D pravidla projeví naplno: iniciativa, THAC0, záchranné hody, kouzla s plošným efektem, která spolehlivě zasáhnou i vaše vlastní lidi, když se špatně postavíte. Obtížnost je reálná. Začínající postava umírá snadno a oživení není zadarmo — ani co do zlatých, ani co do zkušeností.

Co hře zestárlo nejlépe: taktické souboje jsou stále čitelné a vyžadují skutečné přemýšlení. Správné rozestavení party před bitvou rozhoduje víc než hromada lootnutého železa. Co zestárlo hůř: interface je tvrdý oříšek. Každá akce vyžaduje procházení menustromy, správa inventáře šesti postav bolí a mapa se kreslí ručně do přiloženého papíru — nebo si ji prostě zapamatujete, jenže to bylo samozřejmé jen v devadesátkách. Dokumentace tehdy patřila ke hře, bez manuálu jste tápal od první minuty.

Pool of Radiance si pamatuji jako hru, kde poprvé záleželo na tom, čím postava je — ne jen co má v batohu. Klerik, který nestojí na správném místě, kouzlo nevyléčí. Mág bez ochranky je mrtvý mág. Dnes ji doporučuji každému, kdo má rád taktické RPG a chce vidět, kde se tahový souboj v žánru zrodil do podoby, na kterou navázala celá Baldurova brána. Emulátorem v prohlížeči je dnes dostupná snadno — ale počítejte s tím, že prvních dvacet minut strávíte čtením, ne hraním. Přesně jako tenkrát.