Pipe Mania

Rok 1989, vedro, prázdniny, a já sedím u monitoru a zoufale tahám kousky potrubí po mřížce, zatímco voda neúprosně nabývá. Nestihnu to. Nikdy to nestihnu. A přesto to zkusím znovu.

Pipe Mania vyšla původně pod hlavičkou LucasFilm Games — ano, to jsou ti, co nám dali Maniac Mansion a Zak McKracken. Evropskou verzi pak vydala britská The Assembly Line. Žánrově je to čistá logická hra bez příběhu a bez omluv: dostanete mřížku, zásobník náhodných kousků potrubí a časomíru, která tiká od chvíle, kdy se voda vydá na cestu. Vaším úkolem je postavit trasu dostatečně dlouhou na to, aby voda protekla, aniž by vytekla do prázdna.

Herní smyčka je prostá a krutá zároveň. Kusy potrubí přicházejí v zásobníku a vy nemáte na vybranou — berete, co dostanete. Rovný díl, když potřebujete zatáčku. Zatáčka, když máte díry na oba směry. Čím déle vydržíte, tím rychleji voda teče a tím méně času máte přemýšlet. Stres přichází pomalu a pak najednou. Ovládání je úplně prosté, myš nebo klávesnice, žádná záhadná kombinace tlačítek — složitost tahá výhradně z té náhodnosti a časového tlaku.

Grafika byla i na rok 1989 spíše funkční než okouzlující — šedá mřížka, barevné kousky potrubí, žlutá tekutina. Nikoho to tehdy nenapadlo řešit, protože hra bez problémů pohltila pozornost jinak. Návykovost Pipe Manie je téměř podezřelá: kolo trvá pár minut, konec přijde náhle, a reflex „ještě jednou" se aktivuje automaticky. Herní mechanika se v různých obměnách kopírovala celá devadesátá léta a vlastně se kopíruje dodnes — třeba ve formě minihry ve hře BioShock, kde řeší hackování přesně stejným způsobem. To samo o sobě vypovídá víc než jakákoliv recenze.

Dnes si Pipe Manii zahrajete v prohlížeči bez instalace a bez nastavování Sound Blasteru, za což jsem upřímně vděčný. Sedí každému, kdo má deset minut a chce zapojit ruce i hlavu najednou. Pokud vám vadí, že hra nevypadá jako nic jiného než to, čím skutečně je, hledejte jinde. Pokud vás bavila třeba Tetrisová logika zásobníku a tlak na rychlé rozhodování, tady najdete víc než dost důvodů k tomu přijít pozdě ke stolu.