Ogre

Rok 1986, já sedím u táty v práci, kde stojí PC XT, a snažím se přijít na to, proč ten obrovský tank na obrazovce nejde zastavit ničím, co mám k dispozici. Ogre od ORIGIN Systems bylo tehdy záhadou — a zpětně s tím nemám problém.

Ogre je tahová strategická hra, nikoli plošinovka, bez ohledu na to, co říká katalog. Vychází z deskové hry Steva Jacksona z roku 1977 a přenáší její pravidla na obrazovku s rozlišením, které by dnes nevzbudilo pozornost ani na kalkulačce. Zasazení je blízká budoucnost, válka, a vy velíte konvenčním jednotkám — pěchotě, tankům, dělostřelectvu — jejichž jediný úkol je zastavit jeden cíl: obří kybernetický tank zvaný Ogre. Ten myslí sám za sebe, má víc zbraní než celá vaše divize a nezastaví se, dokud nedojede na velitelské stanoviště.

Mechanika je asymetrická a to je celá podstata věci. Vy máte přesilu v počtu, Ogre má přesilu ve všem ostatním. Každý tah rozhodujete, které jednotky obětujete jako zpomalovací manévr, kam nasměrujete palbu a co ještě může chvíli vydržet. Hra vám dává mřížku hexagonů, přehledné statistiky a pravidla, která jdou pochopit za čtvrt hodiny. Zvládnout je trvá déle.

To, co Ogre přineslo, bylo věrné převedení stolní hry do počítačové podoby v době, kdy se o tom jiní vývojáři teprve radili. Interface je spartánský, grafika je to, čemu se tehdy říkalo funkční, a zvuk — no, zvuk v podstatě nebyl. Přesto hra funguje, protože pravidla jsou pevná a napětí každého tahu je reálné. Co zestárlo špatně? Vizuálně je to artefakt, žádná romantika to nepřikryje. A kdo nehrál původní deskovou hru, může chvíli tápat v tom, proč ho to vůbec má bavit.

Dnes Ogre sedne člověku, který si pamatuje, že strategie nemusí mít animace ani budování základen — stačí dobrý systém a jeden pořádný problém k vyřešení. V prohlížeči ji zkusíte bez instalace, za dvacet minut víte, jestli vás chytla. Buď ano, nebo ne. Ogre s tím nemá starosti.