Rok 1992, já sedím u monitoru, táta říká ať jdu spát a já odkyvuju, protože na obrazovce se právě odehrává něco, čemu říkám „japonská komedie s trezory". Nippon Safes, Inc. od italského studia Dynabyte — ano, italští vývojáři dělají hru o Japonsku a vychází z toho přesně to, co byste čekali.

Jde o point-and-click adventuru s humorem v duchu raných devadesátek, kdy Lucasfilm Games teprve ukazoval, jak se to dělá, a zbytek světa se snažil dohnat. Tři hratelné postavy, tři samostatné příběhy zasazené do absurdně vyobrazené Japonsko-americké krimi scény. Každá postava má vlastní linku, ale dějové nitky se nakonec proplétají. Na svou dobu to byl netradiční přístup — většina adventur vás stavěla do kůže jediného hrdiny od začátku do konce.
Ovládání je klasické „klikni a koukej, co se stane". Rozhraní odpovídá době — verbové menu, taháte předměty, kombinujete, mluvíte. Humor je hlavní koření: hra se nesnaží být thriller, chce být fraška. Některé grindy kvůli nejasným puzzlům zestárly hůř než jiné věci, ale většinou intence autoři naznačují slušně. Přepínat mezi třemi postavami bylo v roce 1992 docela osvěžující — dnes to působí jako solidní designové rozhodnutí, které leccos jiného oné éry nemá.

Dynabyte jsou Italové a Nippon Safes je jedna z jejich výraznějších her — trojice hlavních postav se pak vracela v dalších titulech studia, takže kdo tohle hrál, má k nim vztah. Hra nezestárla dokonale: grafika v EGA/VGA je funkční, ne oslnivá, a tempo je místy laxní. Ale atmosféra té specifické středoevropsko-italské adventurové školy devadesátek, kde absurdní humor nebyl přitažený za vlasy, nýbrž přirozený — to tady cítím.

Dnes si ji zahraje hlavně ten, kdo chce ochutnávat adventurní scénu mimo americké a britské hlavní proudy. Není to Monkey Island, ale ani se za to nestydí. Tři hratelné příběhy v jednom balení jsou i dnes slušná porce. A pokud vás nudí hry, kde je vše vysvětleno — japonský nepořádek roku 1992 vám s radostí poradí málo.