Nightmare Creatures

Pamatuju si ten pocit, když jsem poprvé spustil Nightmare Creatures na svém PC a z reproduktorů vyšel ten tlumený, syrový řev první nestvůry. Bylo mi tehdy tak šestnáct a viktoránský Londýn v mlze na mě zapůsobil úplně jinak než jakékoliv dungeon lezení, na které jsem byl zvyklý.

Kalisto Entertainment v roce 1997 vsadili na atmosféru gotického hororu. Akce se odehrává v Londýně roku 1834, kde město sžírá chaos způsobený podivným rukopisem a šílenými experimenty jakéhosi Crowleyho. Výsledkem jsou ulice plné zmutovaných tvorů, procházející mrtví a davová panika. Hráč si vybere jednoho ze dvou protagonistů — kněze Ignatiuse nebo mladou ženu Nadia — a vydá se tímto peklem ven.

Hratelnost je přímočará bití v duchu tehdy populárních 3D akčních her třetí osoby. Pohybujete se koridory mezi budovami, sekerami a hůlkami mlátíte do potvor a snažíte se přežít. Soubojový systém funguje, ale nemá valnou hloubku — většina nepřátel se dá vyřídit opakováním stejného komba. Kamera přitom dělá co může, což v praxi znamená, že občas nevidíte co na vás skáče zezadu. Dobová legrace.

Co Nightmare Creatures drží nad vodou dodnes, je atmosféra. Kalisto měli na tu dobu cit pro nasvícení, úzké uličky a zvukový design, který zafungoval i na tehdejším hardwaru. Hra nevypadala jako nejlepší produkt roku 1997, ale vypadala věrohodně ponuře — a to bylo v žánru hororu důležitější. Technicky šlo o solidní port konzolového titulu, PC verze proto působí trochu nešikovně v ovládání, na to si u klávesnice musíte zvyknout.

Dnes Nightmare Creatures sedne těm, kdo chtějí okusit dobu, kdy 3D akce teprve hledala svůj tvar a nikdo ještě přesně nevěděl, jak mají vypadat. Není to technická ani herní pecka — je to dokument nálady a odvahy jít do temného zasazení bez omluv. Pokud vám nevadí krátká herní doba, kamera z jiné éry a souboje, které by dnes prošly tak na mobilní hru, strávíte s ní příjemných pár večerů. A možná si vzpomenete, proč jsme tehdy hráli se zhasnutým světlem.