NHL 93

Říjen 1993. Sedím před monitorem, Sound Blaster chrlí zvuk bruslí na ledě a já poprvé vidím hokej, který vypadá jako hokej. Ne jako série pohybujících se čtverečků, ale jako skutečný zápas. NHL 93 od EA Sports byl ten moment, kdy jsem pochopil, že počítačové sporty mohou být víc než jen abstrakce.

Před ním existovaly hokejové hry — třeba Face Off! a různé tituly, které se NHL vzdáleně podobaly spíš tušením než provedením. NHL 93 přišlo s jiným přístupem. EA Sports tu etablovala formát, který pak vydávala každý rok: licencované týmy, reálná jména hráčů, televizní prezentace. Byl to začátek série, která dominovala žánru celé desetiletí.

Hratelnost je přímočará v tom nejlepším slova smyslu. Akcelerace, přihrávka, střela — ovládání sedí v rukou přirozeně a odezva je ostrá. Rozhodčí píská fauly, hráči padají po srážkách a brankáři se vrhají do střel s uvěřitelnou animací. Na poměry roku 1993 to bylo na PC něco nevídaného. Kde jiné hry simulovaly hokej jako matematiku, tahle ho simulovala jako sport. Zároveň je třeba říct, že AI dnes nepředstavuje žádnou výzvu — jakmile si člověk najde spolehlivou střeleckou pozici, inkasuje počítač pravidelně jako švýcarský vlak.

NHL 93 si pamatujeme, protože nasadilo laťku, na kterou si pak každý nový díl musel odměřovat výšku. Paradoxně — a to říkám bez ironie — hned pár let vydané nástupce v určitých ohledech nepřekonaly. Přímočarost a svižnost z pozdějších verzí postupně mizela ve prospěch složitosti. Grafika samozřejmě zestárla, to je nevyhnutelné, ale ten základ — tempo hry, pocit z průniku do útočného pásma, radost z gólu — funguje dodnes.

Komu dnes NHL 93 sedne? Tomu, kdo chce zkusit, kde moderní hokejové hry mají kořeny. A taky tomu, kdo má rád sportovní tituly devadesátek a ví, že tenkrát si žánr ještě nemohl dovolit skrývat slabé hraní za licencované dresy a třpytivé menu. Tady bylo třeba umět hrát. Spustit si ji v prohlížeči zabere dvě minuty a první gól dáte za tři.