Benátky, 1989. Já seděl u 386ky, zatímco kamarádi řešili první Prince of Persia. Na disketě mi ležela nenápadná adventura od francouzského studia Cobra Soft, o které jsem tehdy nevěděl prakticky nic — a upřímně, o moc víc nevím ani dnes.

Murders in Venice je detektivní adventura zasazená, jak název napovídá, do Benátek. Hráč vyšetřuje vraždu, pohybuje se po městě, sbírá indicie a dává dohromady obraz případu. Cobra Soft tehdy nepracovalo s žádným velkým rozpočtem ani se nesrovnávalo se Sierra On-Line — šlo o skromnou francouzskou produkci, která si vystačila s tím, co měla.
Ovládání jde přes textový parser kombinovaný s jednoduchým grafickým rozhraním, typickým pro konec osmdesátých let. Zadáváš příkazy, klikáš, zkoušíš. Logika hádanek občas sedí, občas zamrzneš ne proto, že bys nepřišel na řešení, ale proto, že hra čeká přesně ten jeden správný výraz a žádný jiný. Kdo hrál adventury té doby, ten ví — frustrace z parseru je rituál, ne bug.

Co si z ní pamatuju nejvíc, je atmosféra. Benátky jako kulisa detektivky fungují přirozeně — uzavřený prostor, kanály, domy, cizinci. Grafika na dnešní poměry působí spartánsky, tehdy ale EGA paleta v kombinaci s tím konkrétním vizuálním stylem Cobra Softu dávala hře svůj vlastní charakter. Zestárla přesně tak, jak se čekalo: hratelnost vyžaduje trpělivost a ochotu přijmout logiku jiné doby, zvuková stránka je záležitost PC speakeru nebo základní Sound Blaster produkce bez větší ambice.
Zajímavé je, že Cobra Soft vydal v rámci série "Murders" víc titulů, než se běžně uvádí — MobyGames zná jen část z nich a informací je obecně poskrovnu. Murders in Venice tak patří do kategorie her, které existovaly na okraji radaru i v době svého vydání. Ne proto, že by byly špatné, ale proto, že trh byl velký, distributorské sítě nerovnoměrné a francouzská produkce se ke středoevropskému hráči dostávala se zpožděním nebo vůbec.

Dnes si ji zahrát v prohlížeči dává smysl hlavně pro dva typy lidí: sběrače dobové adventurní produkce, kteří chtějí vidět, jak žánr fungoval mimo americké studie, a nostalgiky, kteří mají rádi tu specifickou kombinnaci prázdných ulic, pomalého tempa a detektivní zápletky bez tutoriálu. Pokud čekáš Monkey Island, jsi na špatné adrese. Pokud chceš cítit, jak vypadalo hraní adventury v roce, kdy Berlínská zeď padala — tohle je dobrá adresa.