Ms. Pac-Man

Pac-Man byl v roce 1980 fenomén. Jenže Midway brzy zjistil, že ženské publikum na žluté kolečko moc neslyší. Řešení? Dát mu mašličku, rtěnku a jiné jméno. Byznys logika osmdesátek v celé kráse.

Ms. Pac-Man z roku 1983 je akční arkáda pro PC, přímá odvozená od originálu. Hráč ovládá titulní hrdinku — ano, tu s mašličkou — a provádí ji bludišti plnými bodů, bonusového ovoce a čtyř duchů, kteří by ji nejraději viděli jako součást interiéru. Cíl je stejný jako u předchůdce: sníst vše, přežít, skórovat. Přibylo ale víc bludišť s různými rozloženími a duchové se pohybují o něco nepředvídatelněji než v originále — což byl v době vydání skutečný rozdíl, ne marketingový tahák.

Na PC verzi z osmdesátek je potřeba být upřímný: port nebyl žádná sláva. Arkádový automat měl svižnost a přesnost joysticku, klávesnice na 286 nebo 386 to celé trochu zpomalila a pohyb působil méně plynule. Kdo znal automat z herny, mohl být zklamán. Kdo Ms. Pac-Man znal jen z domácího počítače, neměl srovnání — a pravděpodobně si to užil stejně. Herní smyčka je návyková dodnes: jedno kolo trvá minutu, ale dvacáté spustíte dřív, než si to uvědomíte.

Proč si ji pamatujeme? Částečně proto, že Ms. Pac-Man byla ve své době skutečně lepší hra než originál — různorodější bludiště, chytřejší duchové, bonusové ovoce pohybující se po obrazovce místo aby jen leželo. Midway udělal to, co se sequelům málokdy povede: vzal funkční základ a přidal do něj smysluplné změny. Zestárla dobře v tom smyslu, že základní mechanika je nadčasová. Zestárla špatně v tom, že PC verze nikdy neměla šmrnc arkádového originálu a dnes to na emulátoru automatu znát je.

Dnes si Ms. Pac-Man v prohlížeči zahraje každý, kdo chce deset minut čistého, bezúčelného soustředění. Žádný příběh, žádné odemykání obsahu, žádné mikrotransakce. Jen bludiště, čtyři duchové a otázka, jestli tentokrát dotáhnu kolo bez jediného zásahu. Nedotáhnu. Ale zkusím znovu.