Moses Matchup

Devadesátky byly divná doba. Mezi Doomem a Warcraft II se v sharewarových archivech schovávaly hry, které nikdo nečekal a málokdo hledal. Moses Matchup z roku 1993 je přesně takový kousek — vzdělávací skládačka s biblickým tématem, kterou napsal Dan Sharpe, zřejmě sám, zřejmě s misijním zápalem.

Hra patří do kategorie, které se tehdy říkalo edutainment — vzdělávací zábava pro děti, nejčastěji s náboženskou tematikou. Námět je jasný už z názvu: Mojžíš, jeho příběh od hořícího keře přes deset ran egyptských až po desatero. Cílová skupina jsou zjevně děti ze zbožných rodin, kterým rodiče chtěli dát něco lepšího než kosení démonů brokovnicí.

Jde o párovací hru — matchup, tedy spojování obrázků nebo pojmů. Mechanika je jednoduchá, ovládání minimální, grafika odpovídá domácímu projektu roku 1993. Žádné velké ambice, žádné překvapení. Hra sama nabízí v menu tlačítko INST s instrukcemi, které zároveň slouží jako výklad příběhu — takže pokud Mojžíše neznáte, hra vás nejprve poučí a pak prověří. Elegantní řešení na poměry sharewarového titulu jednoho člověka.

Co na ní zestárlo špatně? Víceméně všechno technické. Grafika byla skromná už tehdy, dnes vypadá jako cvičení v Paintbrushi. Hratelnost je tak prostá, že ji dítě vyčerpá za odpoledne. Žánr „edutainment" obecně vzato příliš nepřežil — ukázalo se, že děti se učí buď hrou, která je opravdu baví, nebo nudou ve škole, a tahle střední cesta většinou nevede nikam. Moses Matchup to není výjimka. Přesto má svou hodnotu jako dobový artefakt: ukazuje, jak vypadal software, který vznikal mimo komerční studia, bez rozpočtu, ale s jasným záměrem.

Dnes ji zahrají hlavně sběratelé kuriozit a lidé, kteří chtějí vidět, co všechno se tehdy točilo v sharewarových katalozích. Jako herní zážitek je to spíš historický dokument než výzva. V prohlížeči ji projdete za deset minut, ale těch deset minut vás přinejmenším pobaví tím, jak upřímně a bez okras vznikala. A to má svou cenu.