Monopoly Deluxe

Monopoly jsem poprvé viděl na monitoru sousedova táty někdy kolem roku '94. Ne tu fyzickou verzi s ošuntělými bankovkami, ale právě tohle — Monopoly Deluxe od Virgin Interactive, spuštěné z diskety pod DOSem, s animacemi, které tehdy vypadaly skoro luxusně.

Žánr „desková hra na PC" byl v roce 1992 logickým krokem. Monopoly znal každý, pravidla byla jasná, a tak šlo vývojářům hlavně o jedno: přenést tu zkušenost věrně a přidat něco navíc. Virgin Interactive se toho chopil slušně — výsledek je digitální adaptace klasické deskové hry, kde kupujete pozemky, stavíte domy a hotely a snažíte se přivést ostatní hráče na mizinu. Nic víc, nic míň.

Hra zvládá základní věc dobře: mechaniky Monopoly jsou implementované správně a přehledně. Hodíte kostkami, figurka se posune, koupíte nebo neúčinně stojíte na cizím hotelu a sledujete, jak vám mizí úspory. Počítačoví protihráči fungují, i když jejich vyjednávací chování je spíš mechanické než záludné. Největší přínos oproti fyzické verzi je prostý — nikdo nemůže podvádět u banky a hra sama hlídá všechna pravidla, na která se u stolu vždy zapomínalo.

Co přinesla tato verze navíc, byl grafický kabát. Animované postavičky, hezčí rozhraní, zvuky přes Sound Blaster — v roce 1992 to byl citelný upgrade oproti holému textu. Dnes je ta grafika samozřejmě datovaná, ale nezestárla ošklivě. Spíš nese ten charakteristický styl rané počítačové grafiky, který má svůj půvab, pokud vyrostete ve správnou dobu. A já vyrostl.

Dnes si Monopoly Deluxe sedne každému, kdo chce zahrát partii Monopoly bez nutnosti vytahovat krabici, počítat bankovky a hádat se, kdo byl bankéřem naposledy. Pro sólo hráče je to rychlá partie proti AI, pro skupinu u jednoho monitoru lehká nostalgie. Není to hra, která by vás pohltila na hodiny jako RPG nebo strategická kampaň — ale na to nikdy neaspirovala. Je to Monopoly. Na počítači. A funguje to.