Moebius - The Orb of Celestial Harmony

Windwalker na Commodore 64 jsem měl rád. Dost na to, abych se jednoho večera rozhodl dohledat, odkud přišel. Odpověď zněla: Moebius: The Orb of Celestial Harmony, 1987, MicroMagic. A tak jsem sáhl po předchůdci.

Moebius je RPG zasazené do světa inspirovaného východní filozofií a bojovými uměními — což bylo na tehdejší poměry dost neobvyklé. Zatímco polovina PC trhu kopírovala Tolkiena a druhá polovina Dungeons and Dragons, tady někdo sáhl po zen buddhistické estetice a čínských přírodních živlech. Základní premisa: svět je v nerovnováze, ty jsi bojovník, který to musí napravit. Nic převratného na papíře, ale dobou vzniku působilo zasazení svěže.

Hra kombinuje exploraci z pohledu shora s tahovými souboji ve vlastní obrazovce. Pohyb po světě je relativně plynulý, souboje pak přinášejí systém, který závisí na načasování a výběru technik — ne jen na číslech ze statistik. To byl v roce 1987 zajímavý přístup. Ovládání dnes vyžaduje trochu trpělivosti, rozhraní je holé a hra vám nevysvětlí víc, než musí. Manuál nebyl volitelný doplněk, byl nutnost. Kdo ho neměl, tápal.

Co Moebius odlišuje od davu, je právě ten systém postupu. Charakter se nevyvíjí sbíráním zlatých mincí, ale zvládáním disciplín — duševních i fyzických. Je v tom jakási vnitřní logika, která ladí s filosofickým tématem hry. Zda to tehdy docenilo víc než pár nadšenců, nevím. Komerčně Moebius nezanechal hlubokou stopu, ale evidentně dost hlubokou na to, aby MicroMagic vydalo pokračování Windwalker o rok později. A to už bylo na C64 a Apple II dost populární.

Dnes hra zestárla tak, jak stárnou poctivé řemeslné nástroje — funkčně, ale bez elegance. Grafika na PC verzích je skromná, zvuk v podstatě neexistuje, a tempo je pomalé i na tehdejší standardy. Kdo hledá dobovou RPG kuriozitu s nezvyklým tématem a jednoduchým, ale promyšleným systémem, najde tady víc než očekává. Kdo chce moderní zážitek nebo kontext ze manuálu nemá, pravděpodobně zavře okno do deseti minut. Přes prohlížeč ji dnes rozehrajete snadno — a aspoň jednou se podívat stojí za to, zvlášť před tím, než sáhnete po Windwalkeru.