Rok 1983, já sedím u Atari kamaráda ze sousedství a sleduju, jak po obrazovce pobíhá postavička v helmě a s krumpáčem. Za dvacet minut chci hrát taky. Za hodinu se hádáme, kdo je na řadě.

Miner 2049er je plošinovka od Big Five Software, původně vydaná v roce 1982 pro Atari a záhy přenesená na desítky dalších platforem včetně DOS. Hrajete za Bounty Bobba, horníka, který musí projít deset úrovní podzemního dolu. Žádný příběh, žádné cutscény. Cíl je prostý: přeběhněte po každé plošině a zbarvěte ji celou pod nohama, přičemž se vyhněte nepřátelům poletujícím po úrovni.
Mechanika je jednoduchá, ale pozor — jednoduchá neznamená snadná. Každá úroveň je postavena tak, aby vás nutila přemýšlet o pořadí průchodu. Špatně zvolená trasa a ocitnete se v slepé uličce, ze které není úniku. Nepřátele lze na krátkou chvíli eliminovat pomocí různých nástrojů rozesátých po úrovni, ale nestřílíte po nich klasicky — stačí na ně naběhnout ve správný moment. Časový limit přidává tlak, který v roce 1982 působil stresově a dnes působí úplně stejně. To je buď kompliment, nebo varování, záleží na temperamentu.

Miner 2049er se v době vydání lišil od většiny arkádových her tím, že každá z deseti úrovní měla unikátní layout a vlastní logiku. Nebyla to opakující se smyčka s vyšší obtížností, ale deset různých hádanek zabalených do akčního kabátu. Pro domácí počítače to bylo v roce 1982 neobvyklé. Hra se dobře prodávala, Big Five z ní udělali hit a Bounty Bobb se dočkal i pokračování. DOS verze z roku 1983 je funkční přenesení, vizuálně strohé, ale hratelnost si drží.

Dnes hra zestárla čestně. Ovládání reaguje přesně, frustrace pramení z vaší chyby, ne z kazu hry — a to je vlastnost, která se u spousty novějších titulů vytratila. Komu sedne, je jasné: hráči, kteří mají rádi plošinovky postavené na prostorové logice víc než na reflexech, a nostalgici, kteří si pamatují dobu, kdy deset úrovní bylo plnohodnotná hra. V prohlížeči ji rozjedete bez instalace a bez DOS emulátoru na koleni, což je u her z roku 1983 stále příjemné překvapení.