Rok 1990, na disku Herkules monitoru bliká kurzor a já se snažím proklouznout kolem stráže, která se pohybuje přesně podle vzoru, který jsem se musel naučit nazpaměť. Žádný minimap, žádná nápověda — jen tichý pocit, že tohle je jiný druh akční hry, než na který jsem byl zvyklý.

Metal Gear od Konamiho prošel před tím, než dorazil na PC, zajímavou cestou. Původně vyšel v roce 1987 na japonském MSX2, pak přišel port na NES — a právě z té NES verze vznikl nakonec port na MS-DOS. Každý překlad něco ztratil a něco přidal, takže PC verze z roku 1990 není zcela totožná s originálem. Hra tě posílá jako vojáka Solidem Snakea do nepřátelské pevnosti, kde máš zmařit hrozbu jménem Metal Gear. Stealth akce v době, kdy žánr ještě neměl ani pořádný název.
Celá mechanika stojí na vyhýbání se přímé konfrontaci. Strážní mají zorné pole, slyší kroky, reagují na podněty — na roku osmdesátek je to sofistikované překvapivě. Sbíráš předměty, komunikuješ přes codec, plížíš se chodbami. Problém je, že PC port nese stopy narychlo odvedené lokalizace: ovládání je tuhé, grafika spartánská a některé informace, které hráč nutně potřebuje, dostaneš jen tehdy, pokud narazíš na správnou postavu ve správnou chvíli. Bez návodu nebo FAQ z doby před internetem ses mohl zaseknout na místech, která nebyla těžká záměrně, ale nedopatřením.

Metal Gear si pamatujeme proto, že ukázal, že akční hra nemusí znamenat střílení všeho, co se hýbe. To byl tehdy skutečně svěží nápad. Hideo Kojima navrhl hru, kde smrt přichází z nepozornosti, ne z nedostatku munice. Na PC to ale nikdy nezazářilo tak jako na MSX2 — port nese vady překladu a dnes se hraje spíš jako historický artefakt než jako plnohodnotný herní zážitek. Zestárlo špatně hlavně ovládání a způsob, jakým hra někdy tají informace nezbytné k postupu.

Dnes si Metal Gear na PC zahraješ jako lekci z dějepisu. Kdo se zajímá o to, kde se vzalo stealth žánr a proč se série Metal Gear Solid v roce 1998 jevila jako zjevení, tady najde odpověď. Čekat moderní pohodlí by bylo naivní — ale ten pocit z prvního proklouznuti kolem stráže, která tě málem chytila, je stále živý.