Menzoberranzan

Rok 1994, na stole doutná káva, Sound Blaster chrlí ambientní zvuky a já poprvé slézu do podzemí, kde vládnou drowové. Menzoberranzan od DreamForge Intertainment bylo tehdy pro nás, kteří jsme četli Salvatorovy romány, skoro jako svátek — konečně ta prokletá Underdark v reálném čase a ve třech rozměrech.

Hra se odehrává ve světě Forgotten Realms a táhne vás do hlubin droví civilizace, tedy pod povrch, kde světlo nehraje roli a každý vás chce zabít dřív, než stačíte sáhnout po lektvarech. Příběh začíná prosazí přepadení vesnice — drowové unesou tamní obyvatele a vám nezbývá než se vydat za nimi do tmy. Není to nijak komplikovaná záminná, ale na rok 1994 to celkem fungovalo.

Herní model připomíná Ultima Underworld: pohled z první osoby, pohyb v reálném čase, kobkové chodby se střídají s většími prostory. Správa party, vybavení a kouzla sedí na mechanikách AD&D, takže kdo znal pravidla, měl náskok. Kdo neznal, zjistil to tvrdou cestou na prvním tužším nepříteli. Soubojový systém je přímočarý, místy až hluchý — mačkáte útok, sledujete čísla, doufáte. Nic jako taktická hloubka Eye of the Beholder, spíš jeho méně propracovaný bratranec.

Co hře tehdy dávalo body navíc, byla atmosféra. Underdark vypadal v roce 1994 věrohodně temně, hudba dělala svou práci a samotné prostředí drowí společnosti — matriarchát, Lolth, zrádci na každém rohu — to byl pro fanoušky licence silný magnet. Dnes hra zestárla viditelně. Orientace v chodbách může být dezorientující bez automappy, UI působí těžkopádně a souboje se po chvíli opakují jako omáčka každý den. Není to katastrofa, jen výsledek doby.

Dnes si Menzoberranzan zahraje nejlíp ten, kdo chce zažít, jak Forgotten Realms vypadaly v době, kdy ještě nebylo Baldur's Gate a dungeon crawler s licencí byl samo o sobě událost. V prohlížeči přes DOSBox Online se rozběhne bez problémů a hodina či dvě v té tmě pořád mají své kouzlo — zvlášť když víte, co hledáte.