MegaRace 2

Když se podíváš na záběr z MegaRace 2, vidíš barevný, polygonální svět plný neonových reklam a futuristických kulis. Je to rok 1996 a vývojáři si mysleli, že takhle bude budoucnost vypadat — a v některých chvílích to není tak scestné. Jde o závodní hru s neskutečným stylem, kde nejde jen o to dojet do cíle, ale také si užít cestou každý okamžik.

MegaRace 2 tě postaví do kokpitu futuristického závodního vozidla a pošle tě na několik tratí, kde si musíš podmanit konkurenty. Nejde o simulátor — jde o akci. Zatáčíš, zrychluješ, brzdíš a snažíš se být první. Hra nabízí různé režimy, od jednorázových závodů po delší kampaň. Prostředí je plné dekorací, neonového lesku a všelijakého futuristického nářadí, které dnes už není tak futuristické, ale pořád to má šmrnc.

Ovládání je přímočaré — máš plyn, brzdu, zatáčení. Nic složitého. Fyzika vozidla je spíš arkádního rázu, nehraje si na realismus, což je dobře. Naplánoval sis ideální stopu zatáčkou a vjel jsi podle ní — vodíš auto tak, jak to cítíš, ne jak to nařídí algoritmus. Grafika drží krok s hrami té doby — není to sláva, ale pro rok 1996 je to slušné. Zvuk motoru a hudba pracují v součinnosti, což se v závodních hrách ne vždy daří.

MegaRace 2 byla součástí vlny futuristických závodů devadesátek. Měla svou osobnost, neskrývala se za realistické stíny a sáhla si na barevnost. Zestárla rychle — 3D grafika tehdejších her dnes působí hranatě — ale tenhle konkrétní výtvor si uchoval určité kouzlo. Není to selhání, jen jiná doba.

Dnes má smysl zahrát si ji v prohlížeči, pokud tě láká neonová osmdesátkovo-devadesátková atmosféra a chceš vidět, jak se tvůrci s omezenými prostředky poprali s ideou budoucnosti. Není to vrcholná závodní hra, ale je to solidní podvečerní zábava na pár jízd. Na chvíli přestaň myslet a jen řiď.