Rok 1992, škola počítačů, učebnice plná šedivých cvičení a já mačkám Escape, protože někdo přišel s nápadem dát do toho Maria. Mario Teaches Typing od Interplay nebyla hra v klasickém smyslu — byl to výukový software, který se tvářil jako zábava, aby si žáci vůbec nesundali sluchátka.

Celý koncept je prostý: naučit děti psát na klávesnici všemi deseti, nebo aspoň přestat hledat písmena pohledem. Mario tu slouží jako motivační kulisa. Skáče, běží, a pokud správně a včas napíšeš zobrazený znak, ubývá mu překážek v cestě. Nepíšeš — Mario stojí, naráží, trpí. Vztah hráče k postavě se tím nečekaně prohlubuje, i když ne zrovna způsobem, který by Nintendo zamýšlelo.
Hratelnost se točí kolem jednoduchých mechanik: na obrazovce se zobrazí písmeno nebo slabika, ty ji napíšeš, Mario postupuje. Obtížnost se stupňuje, tempo roste, repertoár znaků se rozšiřuje. Je to vlastně glorifikovaný typing tutor s licencovanou grafikou, a přesně tak to v roce 1992 funguje. Zpětná vazba je okamžitá, chyby jsou viditelné, a herní smyčka je návyková způsobem, který čistě edukační software nikdy nedokázal. Zvládnou to i děti, kterým by jinak přišel výukový program ke stopu.

Co zestárlo dobře, je základní myšlenka — gamifikace nudné dovednosti funguje dnes stejně jako tehdy. Co zestárlo hůř, je grafika a zvuk z PC Speakeru nebo základního MIDI, které člověku po třiceti letech připomínají hlavně to, jak moc se tehdy snažilo se zvukem udělat maximum z minima. A pak je tu věc, o které se tehdy moc nemluvilo: hra tě učí psát správně jen tehdy, pokud ji bereš vážně. Kdo mačkal klávesy jedním prstem, ale rychle, procházel docela pohodlně.

Dnes Mario Teaches Typing sedne těm, kdo chtějí zažít, jak vypadala počítačová výuka v éře, kdy byl CD-ROM novinkou a multimédia znamenala animovaný sprajt na 256 barvách. Jako skutečný typing tutor ho překonalo deset bezplatných webů, ale jako dobový artefakt a kus herní historie má stále svůj půvab. Spustit ho dnes v prohlížeči přes DOSBox emulaci trvá méně než minuta a prvních pět minut vám připomene, proč tohle tenkrát dávalo naprostý smysl.