Links - The Challenge of Golf

Rok 1990, letní prázdniny, a já sedím u monitoru místo toho, abych byl venku. Na obrazovce se rozlévá zelený fairway s takovou věrohodností, jakou jsem od PC ještě neviděl. Links od Access Software nebyl jen golfová hra — byl to okamžik, kdy jsem poprvé pochopil, že počítač dokáže simulovat něco skutečného.

Links: The Challenge of Golf je, jak název napovídá, golfová simulace. Žádné arkádové zkratky, žádné bonusové předměty na greenu. Access Software vsadil na věrnost sportu — reálná hřiště, reálná fyzika míče, reálné povětrnostní podmínky. V době, kdy většina sportovních her na DOS vypadala jako barevné čtverce s náznaky pohybu, tohle byl jiný svět.

Ovládání vychází z klasického tříklikového systému, který golf na počítači etabloval jako žánr: první klik rozhoupá švih, druhý určí sílu, třetí trefí míč. Jenže u Links to nestačilo mechanicky odklikat — záleží na načasování, na volbě hole, na sklonu terénu, na větru. Hra trestá ledabylost. Prvních pár kol jsem posílal míč do rybníka s pravidelností, která nebyla náhodná. Byl jsem prostě špatný.

Co tehdy dělalo Links výjimečným, byla grafika. Access Software vyvinul vlastní technologii pro vykreslování terénu — plynulé přechody, realistické stíny, detailní vegetace. Na 286 nebo 386 to bylo technické kouzlo. Zvuk ze Sound Blasteru přidal ptáčky, šum větru, charakteristický cvak při odpalu. Ano, cvak ze Sound Blasteru. Kdo to zažil, ví, o čem mluvím. Dnes grafika samozřejmě působí archaicky, ale proporcionalita hřiště a čitelnost situace zůstávají překvapivě funkční.

Co zestárlo méně dobře, je tempo. Golf je pomalý sport a Links tuhle vlastnost věrně přenáší i do digitální podoby. Jedna plná hra osmnácti jamek je závazek. Přeskočit jamky nebo zkrátit kolo hra sice umožňuje, ale pointa je v trpělivosti — a ne každý má dnes čas a náladu na simulaci, která vás nenechá spěchat. Také interface je čistě produktem své doby: textové menu, klávesové zkratky, nulová kontextová nápověda.

V prohlížeči si Links zahraje každý, kdo měl golf alespoň jednou v ruce nebo ho fascinuje přesnost a klid namísto akce. Je to hra pro trpělivé, pro ty, které baví, když počítač nelpí na hráčově ego. Pokud chcete pocítit, jak vypadala simulace na vrcholu svých možností v roce 1990 — ne jako nostalgie, ale jako funkční herní zážitek — Links stojí za těch pár minut nastavení.