Lexi-Cross

Rok 1991, já sedím u počítače po škole a tahám ze skříně diskety. Lexi-Cross jsem tehdy minul — a upřímně, není divu. Tahle hra od Platinumware se utopila v moři titulů, které nikdo moc nereklamoval a přesto existovaly, bůhví jak a proč.

Jde o logickou hru v kostýmu televizní soutěže. Futuristické zasazení, cyberpunková estetika, robotičtí účastníci a hostitel, který vypadá, jako by vyšel z levného sci-fi seriálu. Základní myšlenka je někde na pomezí křížovky a hádání písmen — tedy žánr, který v té době zkoušelo víc vývojářů, protože se dobře hodil na tehdy oblíbený formát herních show. Wheel of Fortune a podobné tituly ukázaly, že lidé rádi hádají slova i u počítače, a Lexi-Cross na tenhle vlak naskočil po svém.

Hráč vybírá písmena a skládá slova na herní ploše, přičemž soutěží proti počítačem řízeným soupeřům. Mechanika má blíže k logické puzzle hře než k čisté soutěžní show — záleží na taktice, na tom, kam slovo umístíš a jak tím zároveň zavřeš cestu protihráči. Ovládání bylo na svou dobu přijatelné, mys se na DOS titulech z roku 1991 nenosila povinně a klávesnice stačila. Obtížnost kolísala, umělá inteligence soupeřů měla chvíle, kdy působila slepě, a chvíle, kdy jste se divili, jak vás tak snadno zablokovala.

Co si na té hře pamatuju — respektive co na ní zaujme i dnes — je ten zvláštní nápad zabalit slovní hru do sci-fi obálky. Androidí moderátorka s raketovými botami je detail, který by nikoho nenapadl, kdyby ho nehledal. Je to trochu nesmyslné, trochu roztomilé a dost charakteristické pro dobu, kdy vývojáři zkoušeli, jestli se cokoliv neprodá líp s laserem a chrómem v logu. Herně hra nezestárla nijak bolestivě — slovní logika funguje pořád, jen AI soupeři dnes nepůsobí jako výzva tak jako tehdy.

Dnes Lexi-Cross sedne hráčům, kteří mají rádi slovní hádanky a nevadí jim, že grafika vypadá, jako by ji nakreslil programátor v přesčase. V prohlížeči přes DOSBox emulátory je to záležitost na půl hodiny — ideální na ověření, jestli váš mozek po čtyřicítce ještě skládá písmena rychleji než robot z roku 1991. Mně osobně dal za pravdu, že ne vždy.