Krazy Ivan

„Šílený Ivan" — ten termín jsem poprvé slyšel ve filmu Hon na Rudý říjen. Označoval zoufalý protiponorkový manévr, náhlý obrat do záhuby. Když pak Psygnosis v roce 1996 oznámil hru Krazy Ivan, čekal jsem ponorky, napětí, studenou válku. Dostal jsem obra v robotu, který kosí nepřátele po tundrách a pustinách. Spojitost s námořní taktikou: žádná. Zábava: jiná věc.

Krazy Ivan je akční střílečka z pohledu první osoby zasazená do futuristického prostředí, kde sedíte za ovládáním obřího bojového mecha. Rok 1996 byl zlatá éra pokusů o 3D akci na PC — Quake vycházel ve stejném roce, MechWarrior 2 byl rok starý — a Psygnosis hledal svůj díl koláče. Koncept je přímočarý: velký robot, hodně nepřátel, mise za misí.

Ovládání mecha je tuhé, ale záměrně. Necítíte se jako voják, ale jako pilot čtyřicetitunového stroje, který se neotočí za půl vteřiny. Trup a věž se otáčejí nezávisle — nohy jedním směrem, zbraně jiným — a tohle rozdělení si chce chvíli zvykat. Pak ale klapne a najednou víte, proč to tak udělali. Arzenál je solidní, prostředí otevřená dost na to, abyste si vybrali přístup. Graficky to na rok 1996 vypadalo slušně, i když vedle Quaka bylo jasné, kdo je král polygonů.

Co Krazy Ivan přinesl, bylo záměrné pomalé tempo — žádný doomovský sprint, ale taktická trpělivost. To se dnes buď líbí, nebo nelíbí; střední cesty není. Hůř zestárl level design, který místy sklouzne k monotónnosti. Nepřátelé se opakují, krajina taky. Psygnosis tehdy uměl udělat hezkou vizitku, ale na sto procent vypilovaný zážitek od začátku do konce to nebyl. Pamatuji si, jak jsem to tehdy hrál na 486 a u třetí nebo čtvrté mise začal přemýšlet, jestli neuvidím brzzy něco nového.

Dnes Krazy Ivan sedne člověku, který chce okusit, jak vypadaly mechové střílečky dřív než MechAssault a podobné věci dostaly velkorozpočtový lesk. Je to surový, přímý zástupce žánru z doby, kdy se 3D akce teprve učila chodit. V prohlížeči jde spustit přes DOSBox emulátory bez velké námahy a hodina nebo dvě s ním je čas strávený smysluplně — pokud víte, do čeho jdete a neočekáváte plynulý moderní zážitek. Šílený Ivan to možná není, ale nudnou ponorkou taky ne.