Knights of Legend

Rok 1989, ORIGIN Systems. Stačí říct tohle a většina lidí si vybaví Wing Commander nebo Ultimu. Knights of Legend si nevybaví skoro nikdo — a přitom šlo o jeden z nejambicióznějších pokusů té doby ukrojit si kus RPG trhu mimo zavedené série.

Je to tahové RPG zasazené do fantasy světa s rytíři, mágií a klasickým středověkým koloritem. Hráč sestavuje skupinu postav různých povolání a vydává se do boje s nepřáteli, kteří trápí kraj. Nic převratného na papíře. Jenže ORIGIN se nespokojil s jednoduchým systémem — Knights of Legend je hra, která se snaží simulovat boj do detailu, který v roce 1989 neměl na PC obvyklou ani přibližnou paralelu.

Soubojový systém je těžiště všeho. Každý pohyb, každý úder, každé krytí se rozpadá do sady proměnných — poloha, únava, typ zbraně, úhel útoku. Zní to lákavě. V praxi to znamená, že první hodiny strávíte ne hraním, ale studiem manuálu, a i pak každý střet připomíná spíš párování formulářů než epický souboj rytířů. Kdo tenhle druh hloubky hledal, byl v nebi. Kdo chtěl plynulé dobrodružství, odložil hru po prvním dungeonu.

Na PC byla hra nejpřijatelnější verzí — verze pro C64 a Apple II trpěly vícenásobným prohazováním disket v míře, která by zlomila i trpělivého člověka. PC verze to zvládala o poznání lépe. Přesto Knights of Legend polarizovala recenzenty i tehdy. Oceňovala se hloubka, kritizovalo se tempo. A to tempo je dnes ještě tíživější — rozhraní vyžaduje pokoru, grafika je funkční, ne víc, a hra vám nedá žádnou ruku ani záchytný bod, pokud se ztratíte v systémech.

Dnes sedne Knights of Legend úzkému okruhu hráčů: těm, co sbírají zapomenuté RPG kuriozity, a těm, které tahové souboje s taktickou hloubkou baví víc než příběh nebo atmosféra. V prohlížeči přes DOSBox ji lze rozjet bez větší námahy, manuál je k dispozici online a doporučuji si ho otevřít vedle okna s hrou — není to slabost, je to nutnost. Není to Ultima a ani se o to nepokouší. Je to jiný výběžek té stejné krajiny, který zůstal neprobádaný z dobrých i špatných důvodů.