Kings of the Beach

Léto 1990, vedro, monitor svítí do zatemněného pokoje a já hraju volejbal na pláži. Venku bych se tehdy za tenhle sport usmíval, ale Kings of the Beach od Electronic Arts mě přilepil k židli na celé odpoledne.

EA v roce 1988 vydávala sportovní hry jednu za druhou a drtivá většina z nich měla hlavu a patu. Kings of the Beach není výjimka. Plážový volejbal, dva hráči na každé straně, písek, slunce a žádná zbytečná omáčka navíc. Hra přesně ví, čím je, a nepřetvařuje se.

Ovládání je přímočaré — pohyb, nahrávka, smeč, blok. Zvládneš ho za pět minut, ale to neznamená, že hned vyhraješ. Časování smečů a čtení pohybu soupeře dávají hře slušnou hloubku na to, jak skromně vypadá. Hrát proti počítači nebo s kamarádem u jedné klávesnice — druhá varianta byla pochopitelně lepší, i když tahání se o klávesy vedlo k občasným diplomatickým incidentům. Animace hráčů jsou na rok 1988 překvapivě čitelné, pohyb po písku má svou logiku a hra reaguje férově. To v té době nebylo úplně samozřejmé.

Kings of the Beach si pamatuji jako hru, která neuměla nic víc, než slíbila. A přesně tohle ji odlišovalo od spousty tehdejší produkce, která se honila za množstvím funkcí a zapomněla na hratelnost. EA tehdy měla nos na to, co funguje — jednoduché pravidlo, čistá mechanika, okamžitá srozumitelnost. Dnes hra samozřejmě zestárla graficky i zvukově, Sound Blaster z ní nevymáčkneš nic přelomového, ale jádro drží.

Dnes si Kings of the Beach sedne každému, kdo chce deset minut oddechu bez tutoriálu na dvacet obrazovek. Je to arcádový volejbal — žádná kariéra, žádné přestupní okno, žádný systém únavy. Čistý zápas. Pokud jsi Kings of the Beach hrával kdysi, v prohlížeči ti vytáhne správnou vzpomínku. Pokud ne, bereš ho jako kuriozitu z doby, kdy EA ještě věděla, proč dělá hry.