Kick Off 3

Pamatuju si, jak jsem si říkal, že konečně hraju opravdový fotbal. Ne tu samolepkovou arkádu, kde stačí zamáčknout klávesu a gól skoro jede sám. Kick Off 3 z roku 1994 od Anco Software chtěl víc — a taky víc vzal.

Série Kick Off měla na přelomu osmdesátých a devadesátých let pověst simulace pro ty, kteří berou fotbal vážně. Trojka tuhle tradici přenesla na PC a pokusila se o pohled shora s důrazem na fyziku míče a skutečnou kontrolu nad hrou. Žádná znásilněná arkáda, žádné samořídící se přihrávky. Míč má hybnost, hráči mají setrvačnost a vy máte pocit, že máte co dočinění s něčím, co aspoň vzdáleně připomíná skutečný sport.

Klíčová věc, která Kick Off 3 odlišovala, bylo osmi-směrové kopání míče s důrazem na načasování a přesnost. Nestačilo stát u míče a mačkat akci — museli jste správně načasovat kontakt, myslet na to, kam hráč běží, jak se míč odráží. Ovládání bylo citlivé až na hranici frustrující. Zvlášť na klávesnici to chvílemi vypadalo, jako byste se pokoušeli hrát šachy v rukavicích. Joystick situaci zlepšoval, ale nevyřešil ji úplně. Tahle náročnost měla dvě tváře: jednu, která vás nutila se zlepšovat, a druhou, která vás nutila vstávat od stolu.

Co na hře drží dodnes, je pocit, že míč je samostatná entita — nekopíruje vás jako přivázaný. Přihrávka může skončit půl metru vedle, střela se odrazí od bránícího hráče, gól není nikdy samozřejmost. V roce 1994 to bylo osvěžující. Dnes je to vzácné v jiném smyslu — jako připomínka doby, kdy simulace znamenala obtížnost, ne šíři licencovaného obsahu. Grafika je skromná, zvuk taky, ale to se od dosové sportovky z té éry nijak zvlášť nečekalo.

Dnes Kick Off 3 sedne těm, kteří mají trpělivost s křivkou učení a zároveň nostalgii po době, kdy fotbalová hra neměla třicet módů a padesát nastavení. Pokud jste sérii znali, je to příjemný návrat. Pokud ne, počítejte s tím, že první půlhodina bude vypadat jako náhodný pohyb deseti pixelů po trávníku. To není chyba — to je záměr. Otázka je jen, jestli vás to přesvědčí zůstat.