Journey - The Quest Begins

Infocom v osmdesátkách znamenal jedno: textové hry, kde se bez slovníku a bloku papíru daleko nedostanete. Journey z roku 1988 je ale trochu jiný případ — a to dobrým způsobem.

Jedná se o fantasy adventuru zasazenou do klasického žánrového rámce: skupinka hrdinů, temné hrozby, dlouhá cesta. Nic, co by tehdy literaturou nebylo přemleto do dřeně. Co Journey odlišuje, je způsob vyprávění — nejste jen solitérní dobrodruh zadávající příkazy do příkazové řádky, ale vedete celou výpravu. Rozhodujete za skupinu, a ta na vás reaguje. Na tehdejší poměry to byl zajímavý posun od klasického „jdi sever, vezmi svíčku".

Mechanicky hra opouští tradiční textový parser ve prospěch menu-based rozhraní — vyberete akci ze seznamu místo toho, abyste ji psali. Tehdy se nad tím leckdo ohrnoval nos, dnes to oceníte jako úlevu. Psát „PUT CANDLE IN BRASS LANTERN" v roce 1988 na klávesnici XT bylo heroický výkon, ne zábava. Grafika je přítomna ve formě statických ilustrací v šestnácti barvách — nejde o nic, co by vzalo dech, ale ladí s atmosférou a dobře doplňuje text. Autorem textové části je Marc Blank, jeden z lidí, kteří stáli u Zorku, a to se na kvalitě psaní znát je.

Co dnes zestárlo? Menu systém, který tehdy působil přístupně, může být frustrující, pokud čekáte větší svobodu rozhodování. Hra vás vede poměrně pevnou rukou a iluze otevřeného světa se brzy rozplyne. Na druhou stranu — příběh drží pohromadě, tempo je solidní a Blankův text má šmrnc. Journey se nikdy nepokusil být Zork a to mu paradoxně pomohlo: nesnaží se o složité puzzly, sází na atmosféru a naraci. V roce 1988 to byl odvážný krok od Infocomunova zaběhaného vzorce.

Dnes si Journey zahraje nejlépe ten, kdo má rád fantasy prózu a nevadí mu, že interaktivita má své limity. Není to pro hráče, kteří čekají rébusy a svobodný průzkum — spíš pro ty, kteří chtějí dobře napsaný příběh s mírnou dávkou volby. V prohlížeči se k ní dostanete bez instalace DOSBoxu a bez půlhodinového ladění zvuku, což je u her z téhle éry samo o sobě malý zázrak.