Jisaeneun Dal

Korejský DOS, rok 1996 — to je kombinace, která v místní herní komunitě nevzbuzovala velkou pozornost. Přitom zatímco my jsme v polovině devadesátek sháněli CD s Duke Nukemem, jihokorejský trh měl vlastní malá studia, která chrlila hry v žánrech, jež tam sedí nejlépe: akční plošinovky s domácím tématem.

Jisaeneun Dal je právě tohle. Vydal ji Pantech, tehdy spojený s tvorbou Mirinae Software, a námět je přímočarý až odzbrojující: vesnice hrdiny Dusua je přepadena, jeho přítelkyně unesena bohatým nechutníkem, který ji chce pojmout za manželku. Dusu se musí prosekat několika úrovněmi až k padouchově sídlu. Středověká Korea jako herní kulisa je nicméně věc, které si rád všimnu — na DOS scéně devadesátek bylo takové zasazení vzácností, a to dává hře svéráznou tvář bez ohledu na to, jak genericky zní příběh.

Hratelnost je klasická akční plošinovka: běžíš, skáčeš, biješ nepřátele a postupuješ vpřed. Nic, co by vynalézalo kolo. Ovládání na klávesnici je funkční, ale pohyb postavy má tu typicky těžkopádnost, na kterou vzpomínám z celé řady asijských DOS titulů té doby — jako by hrdina nesl za zády pytel rýže. Po pár minutách si na to zvykneš, ale moderní hráč zvyklý na responzivní ovládání to pocítí výrazněji. Úrovní je šest, délka odpovídající tehdejším standardům produkce tohoto typu.

Co si z téhle hry odnáším, není ani tak skvělý herní design jako spíš pocit okrajovosti — v dobrém smyslu. Jisaeneun Dal je artefakt scény, o které se v evropských herních magazínech devadesátek nepsalo. Grafika čerpá z korejské ikonografie kostýmů a prostředí, hudba tíhne k melodikám, které v té době na Západ nedoléhaly. Zestárla předvídatelně: příběh je nulový, nepřátelé se opakují, obtížnost kolísá spíš nahodile než záměrně. Ale jako historický dokument žánru a doby má svou hodnotu.

Dnes si ji zahraje nejspíš ten, kdo projíždí katalogy zapomenutých DOS her a neděsí ho, že hra je celá v korejštině. Bariéra je reálná — textů není mnoho, ale orientace v menu chce chvilku. Spustit ji v prohlížeči přes DOSBox emulaci zvládnete bez technických trampot. Nejde o skrytý klenot, který si zasloužil větší slávu. Je to solidní průměr z okraje světové herní scény — a právě proto stojí za čtvrt hodiny pozornosti.