Jill of the Jungle - Jill Goes Underground

Pamatuju si to jako dnes: sharewarové diskety kolující po třídě, každý měl jiný díl a nikdo nevěděl, jestli existuje pokračování. Jill of the Jungle byla v roce 1992 jedna z těch her, které ukazovaly, že na DOSu jde dělat plošinovky, které se konzolám nezačervenají.

Jill Goes Underground je druhý díl série od Epic MegaGames a přímé pokračování prvotiny z téhož roku. Opět ovládáte Jill, amazonskou bojovnici, která tentokrát místo džungle prochází podzemními úrovněmi plnými nepřátel a pastí. Zasazení se posunulo od tropické zeleně k temnějším, skalnatým koridorům — houbové háje a jeskynní prostředí dávají hře trochu jiný nádech, i když herní smyčka zůstává stejná.

Hratelnost je čistá akční plošinovka: skákáte, házíte hvězdice, vyhýbáte se nepřátelům a hledáte klíče a průchody do dalších úrovní. Jill se umí proměnit v ptáka nebo žábu, což přidává drobnou vrstvu puzzlů. Ovládání na klávesnici je přesné dost, aby nezlobilo, ale rozhodně nepůsobí jako Super Mario — každý skok je vědomé rozhodnutí, ne reflexní záležitost. Obtížnost je místy drsná starou školou: bez checkpointů, s tuhými nepřáteli a pasemi, kde vás chyba hodí zpátky na začátek úrovně.

Epic MegaGames v té době jeli sharewarový model naplno a Jill byla jedním z jejich tahounů — spolu s Keenom od id Software a dalšími DOSovými plošinovkami té éry. Druhý díl přinesl lepší animaci a nové sprity, což bylo v roce 1992 znát. Grafika používá EGA i VGA paletu a v nejvyšším módu vypadá na svou dobu slušně. Zvuková stránka závisela na vašem hardwaru — kdo měl Sound Blaster, slyšel hudbu, kdo ne, hrál v tichu PC speakeru. Dnes hra zestárla tak, jak zestárla většina DOSových plošinovek: mechaniky drží, tempo taky, ale vizuálně je to jasně produkt své doby a bez nostalgie vás moc neohromí.

Dnes sedne hlavně těm, kdo si pamatují originál nebo chtějí pochopit, jak vypadala PC plošinovka v době, kdy ještě nebylo jasné, jestli bude DOS vůbec schopný žánr unést. V prohlížeči přes DOSBox emulaci se hraje pohodlně, celá hra je krátká a projít ji za odpoledne není problém. Pokud jste první díl nehráli, klidně začněte rovnou tady — kontext vám nikdo podávat nebude, ale ani ho nepotřebujete.