Into The Eagles Nest

Rok 1987, já sedím u monitoru s oranžovým fosforovým svitem a pokouším se prostřílet nacistickým hradem, zatímco PC speaker chrlí to, čemu se tehdy říkalo zvuk. Into the Eagles Nest od Pandory byl v té době přesně ten druh hry, který pohltil celé odpoledne, než člověk zjistil, že se mu přestaly hnout prsty.

Jde o akční pohled shora dolů, v žánrovém sousedství tehdy populárního Gauntletu. Hráč proniká do masivního německého hradu obsazeného nepřátelskými vojáky, s cílem zachránit zajatce a vyprostit z budovy sbírku ukradených uměleckých děl. Zasazení do druhé světové války bylo v té době pro akční hry celkem neotřelé, i když herní logika válečné mise a logika muzejní krádeže spolu příliš nepočítaly.

Hra funguje na jednoduchém principu: procházíš místnostmi, střílíš vojáky, sbíráš klíče, otevíráš dveře, hledáš cestu do dalších pater. Tempo je slušné a budova je dostatečně rozsáhlá na to, aby ses skutečně ztratil. Nepřátelé se ovšem rojí s vydatností, která po čase přejde z výzvy do monotónnosti. Zásoby munice a zdraví donutí hráče přemýšlet, ale žádná hlubší taktika tu nečeká.

Jméno hry bylo marketingově chytře vykalkulované — In Eagles Nest, Orli hnízdo, nacistický hrad. Nevyhnutelně se to asociovalo s Berghovem a případně s Alastairem MacLeanem nebo Clintem Eastwoodem. Jenže nic takového tu není. Žádný příběhový přesah, žádný scénář. Byl to tahák na obalu, hra si šla vlastní cestou. Dnes bychom to nazvali influencer marketing, tenkrát se tomu říkalo prostě dobrý název.

Co zestárlo dobře: přehledná mapa, solidní level design pro rok vydání, a pocit, že hrad má skutečnou strukturu, ne jen náhodné místnosti. Co zestárlo špatně: repetitivnost nepřátel a absence jakéhokoli příběhového gradování. Hra prostě jednoho dne skončí a ty víš, že je konec, protože obrazovka ti to řekne.

Dnes ji ocení fanoušci oldschool top-down akce a ti, kdo mají slabost pro válečná témata v pixelové podobě. V prohlížeči přes DOSBox nebo emulátor běží bez problémů a zhruba hodinu baví. Na víc si neslibujte. Ale ta hodina je fér.