International Karate

Rok 1989, já sedím u tátova počítače a koukám na dva karatisty, jak se mlátí na pozadí, které vypadá líp než půlka her té doby. International Karate od System 3 nebylo žádné překvapení z ničeho nic — původní verze běžela na osmibitorech už od poloviny osmdesátek a PC port přišel, když žánr bojových her teprve hledal, co vlastně chce být.

Žádný příběh, žádná pomsta, žádná démonická tournamentová liga. Čistý sport. Dva borci v karategi, jeden proti druhému, a cílem je nasbírat body za čisté zásahy dřív, než vyprší čas. Postupujete přes série zápasů, pozadí se mění — různé lokace se světově laděnou grafikou, od japonských chrámů po západ slunce nad mořem. Systém hodnocení ippon, waza-ari a podobně tu není nějak složitě propracovaný, ale aspoň dýchá sportovním duchem místo arkádového krveprolití.

Ovládání je úsporné. Klávesnice, joystick — pohyb, kopy, údery, bloky. Pohybů není sto, ale to není problém; problém je, že jakmile přijdete na dvě nebo tři kombinace, které fungují, umělá inteligence soupeře se jim nebrání příliš přesvědčivě. Vysoký kop do hlavy z dostatečné vzdálenosti projde spolehlivě. Opakovaně. Pořád. To je ta část, která zestárla nejhůř — ne grafika, ne hudba, ale AI, která po chvíli přestane být výzvou a stane se pouze terčem.

Co si ale pamatuju a co si pamatuje každý, kdo IK na PC viděl: ta grafika opravdu něco znamenala. Plynulé animace postaviček, barevná pozadí, celkový vizuální klid. System 3 evidentně dal na výtvarnou stránku pozor, a v době, kdy spousta bojovek vypadala jako záchvat epilepsie v paletě šestnácti barev, to bylo vidět. Hudba šla taky nad průměr tehdejšího PC reproduktoru, byť Sound Blaster z toho samozřejmě vytáhl víc než prostý PC speaker.

Dnes International Karate sedne hlavně těm, kdo chtějí pět minut jednoduché arkádové zábavy bez instalace a tutoriálů. V prohlížeči funguje bez problémů, ovládání pochopíte za třicet vteřin. Nostalgikům připomene, že bojovky před Street Fighter II nebyly jen primitivní — jen jiné. A každému ostatnímu ukáže, kde žánr začínal, než přišly komba, speciály a půlhodiny načítání příběhových cutscén.