Rok 1989. Oválem Indianapolisu jede dvacet třetí okruh a já se potím, protože jsem přetočil motor na konci rovince. Žádné usmívající se kačenky na okraji trati, žádný bonus za třetí místo. Jen holé číslo na tachometru a otázka, jestli stihnu zajet do boxů dřív, než mi motor definitivně řekne dost.
Indianapolis 500: The Simulation od Papyrus Design Group je závodní simulátor — a to slovo „simulátor" tady není marketingový trik. Hra se odehrává výhradně na legendárním oválu v Indianapolisu, pokrývá závodní víkend od tréninků přes kvalifikaci až po samotný závod. Žádné evropské okruhy, žádná pestrá krajina. Jen dva a půl míle asfaltu a čtyři zatáčky, které se naučíte nenávidět a milovat zároveň.
Ovládání je tvrdé. Fyzika auta reaguje na přetočení, na špatně zvolenou stopu, na vítr od soupeřových vozů při předjíždění. Nastavit si vlastní závodní stroj — tuhost odpružení, převodové poměry, přítlak — bylo v roce 1989 na PC hře něco nečekaného. Většina lidí tehdy závodila v hrách, kde stačilo držet klávesu dopředu. Tady vás hra první půlhodinu pěkně pokořila. Potom jste začali chápat, co vlastně děláte.
S přáteli jsme tehdy vymysleli vlastní způsob, jak hrát ve více lidech — střídali jsme se u klávesnice a každý náraz musel mít důsledky. Jakési primitivní hot-seat pravidlo ze zoufalství, protože multiplayer samozřejmě neexistoval. Zpětně musím říct, že to fungovalo překvapivě dobře. Hra měla dost fyzické důslednosti na to, aby i takový způsob hraní dával smysl.
Co zestárlo špatně? Grafika je z dnešního pohledu samozřejmě hranatá a ovalová monotónnost tratě se po deseti okruzích projeví naplno. Koho oválem Indianapolis nechytla v roce 1989, toho nechytne ani dnes. A kdo čeká pestrost F1 závodů s různými tratěmi, bude zklamaný — to je prostě jiná hra.
Co naopak drží? Fyzikální model, který Papyrus rozpracoval v pozdějších titulech jako NASCAR Racing nebo Grand Prix Legends. Indianapolis 500 je jejich první pokus a je vidět, kde ten přístup začal. Pro závodní fanoušky s historickým přesahem je to kuriozita první kategorie. Pro ostatní — pokud máte chuť zažít, jak vypadal „serious racing sim" ještě před tím, než ten termín vůbec existoval, zahrajte si to. Dvacet minut stačí, abyste pochopili, proč na to lidi vzpomínají čtyřicet let.
old
