Indiana Jones and the Temple of Doom

Kali Ma. Ten výkřik kněze Moly Rama mi v roce 1989 ještě zněl v hlavě, když jsem poprvé spustil tuhle hru. Film byl tehdy čerstvý, temný a trochu děsivý — a já čekal, že hra tu atmosféru nějak zachytí. Dostal jsem arkádu od Atari.

Indiana Jones and the Temple of Doom z roku 1989 je přímočará akční hra pro MS-DOS volně vycházející z filmu z roku 1984. Indy se prodírá chrámem, osvobozuje otrocké děti, vyhýbá se strážcům Kálí a snaží se přežít. Žádná hluboká zápletka navíc — jen pohybující se sprite v přikrčené chodbě.

Hra funguje jako pohledový 2D/izometrický akční titul, kde bičem odháníte nepřátele, sbíráte klíče, osvobozujete vězně a hledáte cestu dál. Ovládání na PC klávesnici bylo tehdy standardní, ale ne příjemné — pohyb je trochu lepkavý, bič má divný dosah a člověk se dost často zasekne tam, kde nechce. Funkční klávesy sloužily k nastavení, což byl v roce 1989 docela normální přístup, i když dnes to vypadá jako náhoda, že to vůbec funguje. Obtížnost je místy nemilosrdná, checkpointy skromné.

Co hra dokázala, bylo načerpat něco z té chromové, temné estetiky chrámu — vizuálně šlo o solidní výkon na tehdejší PC grafiku, a zvukový doprovod ze Sound Blasteru měl svůj druh hrůzostrašného kouzla. Problém je, že hratelnost nestárne dobře. Opakování úrovní brzy odhalí, že variace je tu minimum. Atari to původně vydalo jako arkádový automat a PC verze je portem — a portů do domácích počítačů tehdy vycházelo dost takových, co si z originálu vzaly vizuál a nechaly doma to ostatní.

Dnes je to hlavně záležitost pro pamětníky a sběratele zážitků z doby, kdy Indy ještě neměl čtvrtý díl a automat v herně byl prestižní záležitost. Kdo hledá plnohodnotnou adventuru se stejnou ikonou, ať sáhne po LucasArtsovém Fate of Atlantis — to je jiná liga. Tenhle Temple of Doom je zkrátka historický artefakt: má svůj věk, má své šrámy, a pokud ho spustíte v prohlížeči s vědomím, co to je, strávíte s ním příjemnou půlhodinu nostalgie. Víc od něj nečekejte.