Rok 1994, španělská herní scéna a point-and-click adventura o nešikovném studentovi, který se snaží zapůsobit na spolužačku. Zní to jako recept na rychle zapomenutý klon Monkey Islandu — a přesto si Igora pamatuji dodnes.

Pendulo Studios tehdy teprve začínali a Igor: Objective Uikokahonia bylo jejich prvním větším projektem. Hrajete za Igora, školáka s vyhlídkami přibližně tak jasnými jako monitor v plném slunci. Cíl je prostý: dostat se blíž Lauře, dívce svých snů, dřív než to stihne soupeř Phillip. Osud tomu chce, že třída vyjíždí na školní výlet na tropický ostrov Uikokahonia, a tady se z románku pro náctistvé stane pořádné dobrodružství s nadsázkou.
Mechanicky jde o klasickou point-and-click adventuru na způsob LucasArtsu — kurzorem koukáte, berete a kombinujete předměty, mluvíte s postavami a čekáte, kdy vám do sebe zapadne ta jedna hloupě logická kombinace. Pendulo se od začátku nebálo humoru a hra má odlehčený, místy absurdní tón, který sedí. Ovládání je jednoduché a přístupné, puzzle obtížnost kolísá — většina věcí dává smysl v rámci světa hry, ale jeden či dva hlavolamy tu jsou jen proto, aby vás zdržely.

Co na hře zestárlo dobře: osobitý vizuální styl, nadsázka, která se nesnaží být za každou cenu americká, a sympaticky nedokonalý hrdina. Co zestárlo méně: anglická lokalizace z doby vydání byla notoricky kostrbatá, španělský originál na tom byl pochopitelně líp. Technicky jde o DOS titul bez velkých nároků, zvuk přes Sound Blaster fungoval přesně tak, jak jste od roku 1994 čekali — tedy bez přesvědčení, ale přítomně. Pendulo se díky Igorovi naučili dost na to, aby o pár let později vydali Runaway, a to se na hře místy znát.

Dnes Igor sedne těm, kdo mají rádi adventury s humorem a nevadí jim, že hra na vás nečeká s otevřenou náručí. Není to Monkey Island, ale ani nechce být. V prohlížeči přes DOSBox ji dohrajete za jedno odpoledne, a pokud rozumíte španělsky, rovnou sáhněte po originálu. Ostatní si vystačí s angličtinou a trochu shovívavostí vůči překladu, který patrně vznikal ve velkém spěchu.