PacWorm

Pasta se žere sama sebou. V PacWormu se tvůj had kouše do ocasu každou chvíli, když si myslíš, že máš krok vpřed. Jsou to arkády z časů, kdy byl počítač pouhým tělocvičným zařízením pro reflexy a trpělivost.

Jde o klon Pac-Mana z roku 1982, kdy se ještě na počítačích kopírovalo bez ostychu. Místo patrně známého kulatého hrdiny se tu ovládá had, který plave po herním poli a sbírá tečky. Fantazii se tu příliš nevěnuje. Hadí tělo se za ním táhne jako ocas, a právě to je jádro frustrace — každá milimetr chybou v načasování a zasekal ses do sebe. Několik nepřátel pronásleduje tvůj had a jejich chování je jednoduchý, leč odrazující: valí se na tebe běžně, bez velkých vychytávek.

Ovládání funguje na směrové klávesy, možná i numpad, záleží na verzi. Hra běží v textovém nebo velmi primitivním grafickém režimu — detaily přesně neznám, ale cítit z ní tu dřevěnost starších PC her. Hraje se vám jako kličkování mezi zubami. Chyžka, která tě pronásleduje, tě dryčí neustále a výběhem mezi tečkami se snaží najít skulinu v jejich poli. Na první pokus nevypadá tak zlé. Na padesátý už víš, že chyba byla vždycky jen o jednu čtverec.

PacWorm není nic jiného než středně vyvedený plagát slavného vzoru. Devadesáti procenty průměrnosti a zbytku okrajové snahy stát se originálním. Grafika je postavená na nejzákladnějších primitivech, hudba (pokud je) se moc nepamatuje. Přesto měl tu počítačovou čistotu těch dob — bez zbytečné ozdobnosti, jen logika a takt.

Dnes to slouží hlavně jako důkaz, jak jednoduché nápady se snažili všichni zopakovat a prodávat. Hrát se to dá v prohlížeči jako retro kuriozita, ale když chceš klasiku, raději si vezmi originál. PacWorm je důkaz, že ne každý klon stojí za čas, který mu věnuješ.