Home Alone 2 - Lost In New York

Vánoce 1992. Kino ještě hrálo dvojku, já seděl u počítače a pokoušel se přijít na to, jak přežít první level, aniž bych skončil jako terč pro Harryho a Marva. Home Alone 2: Lost in New York od studia Manley and Associates byl přesně ten typ licenční hry, jaký devadesátky chrlily po tunách — nasazená na vlnu úspěšného filmu, vydaná rychle, prodávaná hlavně rodičům, kteří chtěli dítěti koupit něco tematického pod stromeček.

Hra sleduje zhruba totéž, co film. Kevin McCallister se ocitne sám v New Yorku, dvojice nezdarů Harry a Marv ho pronásleduje a Kevin musí přežít. Čtyři úrovně, prostředí vycházející z filmové předlohy — hotel, ulice, vánoční stromy a další newyorská kulisa přeložená do pohledu ze strany. Akční plošinovka, nic víc, nic míň.

Hratelnost je přímočará až na hraně únavy. Pohybujete se zleva doprava, vyhýbáte se nepřátelům nebo je zneškodňujete, sbíráte věci, přežíváte. Ovládání na klávesnici fungovalo slušně na poměry DOSovské éry, ale hra neuměla odpustit chyby — obtížnost šla od přijatelné k frustrující rychleji, než by bylo zdrávo. Kevin neoplýval přemírou životů ani checkpointů, takže jeden špatný krok znamenal opakování celého úseku. To v roce 1992 nebyla výjimka, ale norma, takže stěžovat si bylo zbytečné.

Graficky šlo o solidní DOS titul na svou dobu. Sprity byly rozpoznatelné, barvy živé, animace základní — v tomhle Manley and Associates odvedli průměrnou práci bez velkého šlápnutí vedle. Hudba ze Sound Blasteru připomínala filmový motiv jen vzdáleně, ale v té době jste byli rádi za cokoliv, co neznělo jako umírající modem. Co se ale bohužel nedostavilo, byl výrazný herní nápad. Hra neudělala s filmovou předlohou nic zajímavého — nevytěžila humor, past ani Kevinovu vynalézavost, která dělala film filmem.

Home Alone 2 je dnes především časová kapsle. Připomíná éru, kdy licenční hry existovaly hlavně proto, aby existovaly — jako levná merchandise vedle trička a aktovky s Kevinem. Pro nostalgické hraní v prohlížeči má svůj půvab: je krátká, nezáludná v ovládání a dobře evokuje vánoční devadesátkovou atmosféru. Pokud jste ji tehdy hráli, víte přesně, co čekat. Pokud ne, jde o zajímavý artefakt doby spíš než o hru, která by vás chytila za pačesy.