Hero Quest

Rok 1991, zima, a někdo u nás doma rozbalil krabici s deskovkou HeroQuest od Miltonu Bradleyho. Gremlin Interactive ten samý rok vydal počítačovou verzi — a já jsem tehdy nechápal, proč bych měl sedět u stolu s figurkami, když to samé mohu mít na monitoru.

HeroQuest je tahová dungeon crawl hra zasazená do klasického fantasy prostředí. Hráč vede skupinu hrdinů skrze kobky plné monster, pastí a pokladů. Cíl je přímočarý: projít sérii misí, porazit nepřátele, posbírat vybavení a dostat se k závěrečnému bossovi dané mapy. Žádné překvapivé zvraty v příběhu, žádná morální rozhodnutí — jen kobka, meč a nepřítel na druhém konci chodby.

Hra se ovládá myší, pohyb je tahový a mřížkový, souboje řeší hod virtuálními kostkami. Tady je první zádrh: z deskové hry se při přepisu na PC vytratila sociální složka a zůstala jen mechanika. Samotná tahová část funguje solidně, mapy mají slušnou atmosféru a grafika v EGA/VGA paletě vypadala pro rok 1991 přijatelně. Soundtrack ze Sound Blasteru nebyl žádná hitparáda, ale dělal své. Problém je, že umělá inteligence nepřátel je tristní i na dobové poměry — monstra většinou jen stojí a čekají, až na ně přijde řada.

Co hra přinesla, byl snadný vstup do žánru dungeon crawlerů pro hráče, kteří se báli složitosti Dungeon Mastera nebo Eye of the Beholder. HeroQuest byl jednodušší, přístupnější, skoro rodinný. Dnes to zestárlo přesně tak, jak byste čekali: chybí hloubka, chybí znovuhratelnost a bez nostalgie v sobě nemá příliš co nabídnout. Je to spíš kuriozita než klenot.

Komu dnes HeroQuest sedne? Hlavně těm, kdo tu hru jako děti skutečně hráli a chtějí si ověřit, jestli vzpomínka odpovídá realitě. Odpovídá jen zhruba. V prohlížeči si ji zahrajte jako krátký výlet do doby, kdy slovo „dungeon crawler" ještě nebylo samozřejmostí na každém rohu digitálního obchodu — ale nepočítejte s tím, že u toho strávíte víkend.