Great Courts 2

Léto 1992, vedro, žaluzie stažené dolů a já mačkám klávesy na 286 a snažím se vrátit míček přes síť. Tenisové hry byly tehdy zvláštní žánr — buď jsi uvěřil pohybu na kurtu, nebo jsi jen sledoval barevné čtverce, jak se pohybují po obrazovce. Great Courts 2 od Blue Byte patřilo do té první skupiny.

Je to tenisová hra vydaná v roce 1991, dostupná mimo jiné na DOS, Amigu a Atari ST. Blue Byte, tehdy ještě před svou strategickou slávou s The Settlers, se pokusilo udělat solidní sportovní simulátor. Žádný příběh, žádná kampaň v moderním slova smyslu — jdeš na kurt, hraješ tenis, vyhráváš nebo prohráváš.

Pohled je ze třetí osoby, kamera sleduje kurtu zezadu, klasický pohled, který tenisovým hrám sedí dodnes. Ovládání bylo na svou dobu přijatelně přesné — načasování úderu hrálo roli, nešlo jen mačkat tlačítko a doufat. Fyzika míče nebyla dokonalá, ale dávala smysl. Co mi tehdy vadilo a vadí mi i dnes: počítačový soupeř dokáže být místy podezřele konzistentní, což je kódovacím jazykem pro „umí podvádět".

Grafika byla na rok 1991 a DOS opravdu poctivá. Kurty vypadaly jako kurty, hráči se hýbali plynule dost na to, aby oko uvěřilo. Blue Byte evidentně zapracovalo oproti prvnímu dílu a bylo to znát. Zvuky — no, Sound Blaster vydával to, co mohl. Pípnutí míče a šplouchnutí pádu jsou věci, které si z tenisových her téhle éry nepamatuje nikdo s láskou.

Great Courts 2 není hra, která by zapsala svůj název zlatým písmem do dějin žánru. Ale v roce 1991 na DOSu bylo málo lepších voleb, pokud jste chtěli tenis bez přílišné arkádovosti. Dnes si ji zahrajete v prohlížeči přes DOSBox emulátory bez instalace čehokoli. Sedne fanouškům retro sporťáků a těm, kdo vzpomínají na dobu, kdy šlo udělat slušnou hru i bez třicetičlenného týmu. Nečekejte hloubku moderních simulátorů — ale dvacet minut na kurtu vám ukradne s klidem.